Dotazy Štěpána Matěny k zasedání EHPU v Černém Dole a odpověď předsednictva.

Dne 1.3.2010 jsme obdrželi e-mail od Štěpána Matěny kde se dotazuje předsednictva na postup Bezpečnostní komise EHPU ve věci soutěžního létání. Zde je zveřejněn jeho e-mail i odpověď předsednictva jak požadoval.

 

Ahoj předsednictvo,
se zájmem a posléze i se zděšením jsem si přečetl zápis z jednání EHPU v Černém dole, který byl zveřejněn na stránkách svazu.

Z většina bodů na mě „dýchá evropská byrokracie“ a snaha vše regulovat, řídit, normovat a podobně. Bohužel doba je holt taková a jak je vidět, ani PG není těchto snah ušetřen… 🙁 Pod hlavičkou „zvýšení bezpečnosti“ se utahují šrouby bez reálného dopadu na skutečný svět.

Ale důvod proč Vám píšu je ukryt v bodu 10, který pro jednoduchost přikládám.
Mám dotazy k jednotlivým bodům a prosím o Vaší reakci…


10. COMPETITION FLYING

It was suggested and agreed that pilots participating in organised competitions should only use certified gliders.

Organised competitions jsou defacto všechny competitions – ještě jsem neviděl NEorganised competition. Pojmem certified gliders se zde myslí testované padáky, tedy EN-A až EN-D?

It was also felt that the time had come to make dramatic changes to the sort of tasks being set. It seems particularly dangerous that tasks are always based on how fast a pilot can fly his glider.

Můžete specifikovat, KDO a na základě ČEHO má pocit, že je čas na dramatickou změnu? Jaký jiný druh závodění tedy komise navrhuje, pokud je ten současný špatný a nebezpečný?

Also it was noted that the pilots themselves had too much influence in the whole structure of Competition Flying. We know of no other sport where the competitors themselves are almost entirely responsible for dictating the format of the competition. While we understand the need for competitors to have a voice, the detail of the general format should not solely lie with them.

Přeloženo do čestiny: Piloti příliš mnoho kecají do toho jak, kde a v čem budou závodit. Někdo jiný toto ví lépe (asi zase nějaká komise, nebo bůh ví kdo).
Proboha co je toto za blábol? Mám pocit, že lidé co toto navrhují v životě na žádných závodech nebyli 🙁 Kdyby ano, tak by věděli, že naprostou většinu závodů organizují „piloti pro piloty“. Stejně tak srovnání s ostatními sporty je velmi pokulhávající – vědí členové komise jak to jinde chodí? Opravdu chceme mít na závodech všemožné jury, officials a podobné papaláše dosazené z nějaké asociace, unie apodobně, kteří vše vědí nejlépe, všechno chtejí rozhodovat a do všeho strkat nos? Z pohledu jakékoliv komise, jakéhokoliv úředníka je to samozřejmě žádoucí – zvyšuje se tím jeho/její moc a důležitost. Ale je to opravdu to co chceme my jako piloti?
A poslední věta je už jen smutná tečka – je hezké, že komise si je vědoma, že i piloti by měli mít hlas (na JEJICH závodech!), ale řídit a rozhodovat chceme my a šmitec.

It was agreed that the time had come that this Committee, with EHPU approval, write a formal letter to CIVL informing them of our serious concerns.

Prosím o vyjádření k výše uvedeným připomínkám a dále prosím o zveřejnění stanoviska svazu PG/LAA k  témuž.
Dále prosím o informaci, jaké návrhy (a s jakým výsledkem) prosazovali naši zástupci v této komisi.
Jaké bylo jejich stanovisko (tj. jak hlasovali) k jednotlivým bodům uvedeným v zápisu.
Na základě čeho toto stanovisko získali a kde dostali mandát prosazovat to či ono?

Předem děkuji za odpověď.

S pozdravem,

Štěpán Matěna

 

Ahoj Štěpáne,

 

Je naším zájmem i povinností na Tvoje dotazy odpověďět. Pokusím se o to tak dobře jak dovedu.

 

V úvodu se zmiňuješ o „dechu evropské byrokracie“ a utahování šroubů bez reálného dopadu na skutečný svět. K tomu bych rád poznamenal, že EHPU (http://www.ehpu.org/) není organizací vzniklou na popud Evropských politiků, ale je nezávislou organizací, která vznikla zejména proto, aby zastřešila národní paraglidingové a hangglidingové organizace a dala jim patřičnou sílu v prosazování jejich zájmů v Evropské unii. Momentálně jsou hlavními aktivitami bezpečnostní komise EHPU porovnávání velmi nejednotných postupů a předpisů týkajících se PG a HG a jednání s možným výstupem v podobě sblížení těchto národních norem. Pokud by se utahovaly šrouby bez reálného dopadu na skutečný svět, mohli bychom být jenom rádi, protože by se nás utahování reálně nedotklo. Skutečnost je bohužel jiná. V dnešní době, jak správně poznamenáváš, je sledování bezpečnosti u leteckých aktivit prioritou číslo jedna ve všech zemích Evropy a i přístup lidí samotných a jejich právní povědomí se změnilo natolik, že zahynulý nebo zraněný pilot už není svého druhu romantickým hrdinou, ale vždy pouze obětí.

Mohli jsme tedy zvolit dvě cesty jak se s tuto situací snažit vyrovnávat. První možností by zajisté bylo, nechat vše být, neřešit žádnou účast v jakékoli organizaci a stát se pasivním subjektem v Evropském integrovaném světě, kde o letectví rozhodují europoslanci a eurokomise, které jsou nám tak vzdálené, že ani netušíme, na jakých principech fungují. Domnívám se, že teprve toto by byla ta pravá cesta, jak na sebe nechat dýchnout evropskou byrokracii, kterou si již nyní začíná užívat velké letctví a kteá je tak primárně zaměřená na dopravu, že se do ní sportovní činnost prakticky nevejde.
Zvolili jsme cestu účasti v Evropské Hangglidingové a Paraglidingové unii a tím se přihlásili k právu ovlivňovat svou budoucnost. Naši zástupci hovoří v EHPU o problematice se kterou se skutečně setkáváme a představitelé EHPU se pak snaží naše reálné zájmy prosazovat u Evropských autorit. Ať už se tento postup zdá jakkoliv zpolitizovaný a byrokratický, je to prakticky jediný způsob, jak prosazovat naše zájmy na Evropské úrovni.

 

Co se týče bodu 10:

 

Organised competitions jsou zde myšleny soutěže, které mají status FAI 1 nebo 2 a jsou tak pořádány pod záštitou mezinárodní letecké federace. Pojmem certified gliders se nemyslí padáky kategorie EN-A až EN-D. Momentálně se jedná o způsobu, jak testovat necertifikované „prototypy“.

 

Pocit, že je čas na dramatickou změnu mají funkcionáři FAI v čele s jeho generálním sekretářem Maxem Bishopem (http://www.fai.org/hang_gliding/node/1099). Mají ho na základě četných incidentů a nehod na vrcholných soutěžích, z nichž některé bohužel skončily i smrtí. Z diskuze mezi členy předsednictva Svazu PG a sportovní komise Svazu vyplynulo, že prakticky každý v některých oblastech souhlasí s tím, že by bylo možné bezpečnost na soutěžích zlepšit. Musím však uznat, že zde nejsme jednotní a hlavně, že nemáme ten důležitý výstup, který by specifikoval jak závodit lépe než nyní. K některým změnám, které by mohly vést ke zlepšení bezpečnosti na soutěžích chybí patřičné vybavení, jiné jsou zamítány kvůli obavě o co nejspravedlivější porovnávání výkonnosti pilotů. Hlavním cílem by mělo být rozbití peletonu, eliminace nebezpečného nahuštění pilotů v čase těsně před otevřením odletové pásky a po odletu a létání v mracích. Nechci se dopouštět kritiky současného systému soutěžení v PG cross country, ale po zkušenostech z plachtění si dovedu představit i elegantnější způsob soutěžení. Proto jsem velmi rád, že se letos poprvé poletí zajímavý závod XRace s použitím AAT disciplín. Situace je o to zajímavější, že soutěž je organizována z popudu pilotů (nikoliv byrokratů) a že tento způsob soutěžení nemá dosud oporu v FAI sportovním řádu pro kategorii FAI 3. To už samo o sobě naznačuje, že je zde prostor pro změnu, a že ho hledají i sami piloti.

 

Poslední odstavec, domnívám se, nehovoří ani tak o tom, že tato bezpečnostní komise EHPU je tím, kdo se chce stát kontrolorem na poli bezpečnosti paraglidingového sportu, jako spíše konstatuje, že soutěže, které jsou momentálně pod významným vlivem pilotů potřebují, aby jejich základní formát byl určen někým jiným. K důvodu proč by to tak asi mělo být, jsem dospěl při diskuzi s členy předsednictva a sportovní komise, která následovala obdržení Tvého dopisu. Já, jako starší pilot (dejme tomu na konci kariéry :-)), se zkušenostmi z mnoha závodů regionálního formátu jsem měl spíše tendence přiklánět se k řešením bezpečnějším, při kterých však teoreticky „trpí“ spravedlivé posuzování schopností pilotů. Naopak ambiciózní mladí reprezentanti, kteří pomýšlí na účast a úspěch v nejvyšších soutěžích nebyli ochotni připustit jakékoliv změny v současném systému soutěžení, které by se dotkly tasků typu „Race to goal – peleton až do cíle“ i přesto, že sami konstatovali, že ke srážkám v těchto peletonech dochází a že jediný způsob, jak se peleton vyrovnaných pilotů může roztrhat je ten, že ti kteří psychicky neustojí stát ve speedu v turbulencích z peletonu odpadnou. Pokud tedy právě tento typ pilotů momentálně rozhoduje o formátu soutěžení, nemůžeme čekat jakékoliv změny, zejména ne upřednostnění bezpečnosti. Piloti kteří nejsou obdařeni takovým pilotním uměním a tak vysoko nastavenou rezistencí na létání v obtížných podmínkách jsou pak odkazováni do nižších kategorií. K tomuto poznání se pak přidávají otázky týkající se atraktivnosti soutěžení mezi sportovními piloty. Proč jsou dnes nové soutěžní formáty typu XCamp založené na volných přeletech bezmála stejně atraktivní jako MČR? Proč se dlouhodobě nedaří naplňovat počty rezervovaných míst na MČR českými piloty, o obsazenosti České Ligy nemluvě? Není právě tato neatraktivnost soutěžního létání způsobena také tím, že pro velkou většinu pilotů je závodění tímto způsobem nebezpečné a frustrující? Nevěřím tomu, že piloti si nechtějí hrát a soutěžit, to ostatně ukazují i stále rostoucí počty účastníků Českého poháru paraglidingu, který se v minulých letech povedlo velmi zatraktivnit. To vše mě vede k názoru, že tvorba soutěžních pravidel a i kontrola jejich dodržování nemůže ležet pouze na zainteresovaných ambiciózních závodnících, ale je potřeba se opřít i o lidi, kteří jsou schopni posuzovat situaci s nadhledem a bez okamžitých osobních zájmů. Bylo by jistě lepší, kdyby se to obešlo bez těchto oficialit, ale zkušenosti z minulých závodů, kde jsme se s agresivním létáním a létáním v mracích mohli setkat, srážky soutěžících s následným přistáním na záložáku se nijak neřešily a dokonce ani po zranění účastníků se nic nevyšetřovalo a viník nebyl potrestán ani penalizací, je nutné souhlasit s návrhem bezpečnostní komise EHPU i plenárního zasedání FAI a podpořit změny soutěžního létání směrem k bezpečnosti.

 

Zatímco celý Tvůj dopis je značně emotivní, překlad posledního řádku tohoto odstavce musím označit jako vysloveně zavádějící. „While we understand the need for competitors to have a voice, the detail of the general format should not solely lie with them.“ Znamená: „Zatímco chápeme potřebu pilotů mít slovo, detaily celkové struktury (soutěží) by neměly spočívat jen na nich.“ Nikoliv: „…, ale řídit a rozhodovat chceme my a šmitec.“ Jak píšeš.

 

Dále žádáš předsednictvo o vyjádření k následujícím otázkám:

 

Dále prosím o informaci, jaké návrhy (a s jakým výsledkem) prosazovali naši zástupci v této komisi.
Jaké bylo jejich stanovisko (tj. jak hlasovali) k jednotlivým bodům uvedeným v zápisu.

Na základě čeho toto stanovisko získali a kde dostali mandát prosazovat to či ono?

Rád bych konstatoval, že Mirek Fejt, jako dlouholetý inspektor má všechny potřebné kvalifikace pro posouzení předkládaných návrhů i důvěru předsednictva Svazu PG. Jeho mandát vyplývá z jednání Valné hromady SvazuPG v roce 2008. I přesto, že sám není závodníkem, jeho zkušenosti z doby kdy vykonával funkci hlavního inspektora paraglidingu jsou dostatečně široké, aby se dokázal v problematice bezpečnosti soutěžního létání snadno zorientovat.

 

Jsem dalek toho, abych nyní vedl vyšetřování na zjišťování „Na základě čeho toto stanovisko získali a kde dostali mandát prosazovat to či ono.“ nebo zavazoval naše zástupce k loutkovému zvedání rukou podle nadiktovaných pozicí které mají předjednané. Reálná situace je totiž mnohem prostší. Málokdy je jasné dostatečně dopředu co se bude zrovna jednat a náš zástupce se v situaci a návrzích musí zorientovat až na místě a zaujmout stanovisko. Nejsme placení úředníci, ale lidi, kteří po večerech sedí u počítačů a ve svém volném čase, mailují, chatují, telefonují, studují zákony a hledají cestu z problémů ven. A jsme v tom obvykle docela sami. A jsme rádi za všechny reakce, které k problematice dostáváme, ať už jsou jakékoliv.

 

Mým současným cílem je dostat vždy dostatečně dopředu článek o budoucím jednání na web svazpg.cz a následně publikovat zápis o jednání tamtéž. Dosud to nebylo úplně obvyklé a mělo by to dát prostor pro diskuzi těch členů SvazuPG kteří mají k tématu co říct.

 

Těším se na další naše setkání, třeba na nějakých pohodových závodech.

 

Letu zdar!

 

Michal Brabenec
předseda Svazu paraglidingu LAA