Letošní Mistrovství Evropy se koná na Balkáně, v srbském horském středisku Kopaonik, ležící na hranicích s Kosovem. Toto místo bych přirovnala k takovým lehce vyšším Krkonoším se Špindlem na vršku. České obsazení ME je rekordní, a to hned 11-ti závodníky.
update 12.8. 12:30
Díky možnosti široké nominace se nám tu vedle klasické partičky složené z Péti, Renči, Rádi, Staníka, Davídka, Braunerky, Kosti a Krupy objevili i „staří“ matadoři Karlík a Brába a „ne už mladý a nadějný“ Šnajby.
Na místo jsme dorazili v sobotu, den před registrací. Renča přijela s Italskou reprezentací z Itálie, Šnajby s rodinkou z dovolené v Chorvatsku a zbytek ze svých domovů v Čechách.
Největší letošní novinkou v možnosti držení palců a fandění je online přenos závodního pole na trati s live trackingem na http://airtribune.com/euro2014. Jen pozor, ať Vás nechytí šéf, že zas čumíte na internet v pracovní době:-)
Neděle – registrace a open ceremony
Počasí ráno vypadá dobře, avšak brzy se tvoří dost mraků, i těch tmavých a velkých. Partička se po zaregistrování dělí, půlka jede na kolo, druhá to přeci jen jede zkusit na start. Pro jistotu si sebou bereme košíky na houby a kelímky na borůvky. Na startu to však překvapivě vypadá slibně a nakonec je z toho pěkné polétáníčko.
Večer však souboj na nebi vyhrávají bouřky a prší úplně všude. I v údolí, v místě, kde se má konat zahajovací ceremonie. Organizátoři tak dlouho organizují a kombinují, až nás nakonec, k velké radosti závodníků, vezou rovnou do hospody, kde měla proběhnout až poceremoniální párty. V praxi to znamená, že jsme nemuseli absolvovat celé to několikahodinové stání někde v průvodu, poslouchající nekonečné řeči všech papalášů z FAI, obcí a dalších. Celé to bylo shrnuto do jedné věty v hospodě, kde už jsme si všichni plnlli břucha a popíjeli pivečko:-D.
Pondělí – trainig day
Dnes je tréninkový den. Je letovo. Prý na dlouhou dobu naposled:-). Organizátoři vypisují kolo se vším všudy, jednak pro piloty, ale asi i kvůli sobě, aby doladili poslední mouchy a udělali zátěžovou zkoušku svých organizačních schopností.
Ač počasí vypadalo slibně, dokonce lépe než včera, nakonec se z toho stala šudlačka a nikdo nedoletěl do cíle. Každopádně to bylo i tak důležité. Někteří totiž dostali své oře pár dní před odjezdem a každá minuta ve vzduchu před samotným závodem je dobrá.
Co je tu fakt divný, je, že díky tomu, že bydlíme v horském středisku, tak na startovačky jezdíme z kopce. A svozy jsou do kopce…
Úterý – 1. závodní den
Jedeme na severní start, i když foukají svižné východy, jihovýchody. Něco nám říká, že organizátoři letět nechtějí… I značná část závodníků. Švýcarský tým své batohy ani nesnáší od aut na startovačku a jen pár jedinců své padáky vybalují z listovacích vaků. Dokonce se našli i tací, kteří šli datlovat do svých gpsek provizorní task vypsaný na tabuli. My k nim rozhodně nepatříme a rozumně vyčkáváme s nevybalenými batohy na levé straně průseku, která je alespoň trochu stočená k východu. Po dvou vypuštěných vindamínech, kteří dostávaji po vyletění z průseku slušnou nakládačku zprava, je kolo odpískáno a jedeme dom.
Středa, čtvrtek – 2. a 3. závodní den
Na start se ani nejede. Je vyhlášeno volno. Je zataženo, občas se kolem nás vyskytne mrak, občas vysvitne sluníčko, mezitím někde zaprší, zabouří. V údolí to prý měli horší. V noci tam napršelo 50 l na metr čtvereční za hodinu!
My si vymýšlíme náhradní program. Houby, borůvky, obídky, sportovní výkony na kolech. Dnes jsme se byli naložit do údolní banji (koupaliště napuštěné místní minerální termální vodou). Zatím nás to baví:-)
Zítra to vypadá, že se na start pojede. Předpověď počasí je na hraně, tak se uvidí, zda-li se poletí či ne, každopádně od soboty to vypadá podle všech předpovědí na několik dní na letové počasí. Tak snad už budete moct fandit u těch monitorů, konečně!
Pátek – 4. závodní den
Nějak jim ty předpovědi nevycházejí. Předchozí dva dny mělo být mega hnusně. Sice nebylo na lítání, ale na výletování to bylo v pohodě. Dnes mělo být mnohem lépe a je to rozhodně nejhorší den zatím ze všech. Lije od rána, takže je to písknuto hned v devět a začíná opětně volný program. Organizátoři připravili pro piloty přednášku o aerodynamice od Luca Armanta, která zabrala dopoledne a odpoledne se zas rozdělujeme na povaleče u internetu v hotelu a na výletníky. Mezitím se stíháme střídat s půjčenými kartičkami od obyvatel spa hotelu v místním wellness:-) Zítra teda už můžeme letět, svaly jsou namaštěné!
Sobota – 5. závodní den – 1.kolo!
Tak konečně je o čem psát a nemusím vařit z vody (doslova), co všechno jiného než lítání jsme dělali.
Ráno se probouzíme do azůra a hned je lepší nálada. V deset vyrážíme na severní start, kde je hned jasné, že dnes se už vážně poletí. Po vypuštění zkušebních chroustů jsme sice trochu zapochybovali, jak daleko, protože dlouho všichni hnili dolů, ale postupem času už ne tak rychle a v jednu se už začali držet. Během této doby stihli organizátoři třikrát změnit task, takže všichni závodníci procvičili programování gpsek. Stačili jsme oslavit i Majdiny první narozeniny a v půl druhý se už první závodníci začali vrhat do vzduchu.
Konečná podoba tasku je cikcak u kopce s finálním dokluzem do rovin. Potíž byla v tom, že ve chvíli, kdy se konečně rozchodily aspoň ty kopce, je většina závodníků po usilovném žudlání opustila a vrhla se do opět nefungujících rovin. Výsledkem je i tak dost lidí v cíli a z naší výpravy nadpoloviční většina – Radek, Tomík, Davídek, Péťa, Kosťa a Ondra Krupa. Zbytek bohužel pohnil po cestě. Každopádně co se týče týmů, mohli bychom na tom být dobře, páč krom Staníka do cíle dolétli všichni, co do týmů bodují (Peťule, Radek, Tomik a Davídek), přičemž nejhorší a nejlepší výsledek se škrtá. Další novinkou, která se zatím ještě nepoužila, je speed section ve tvaru kónu. V praxi to znamená, že čím výš do pásky letíš, tím dřív protneš kón(místo cylindru) a tím máš rychlejší čas. Mělo by to v reálu zamezit nesmyslnému prošlapávání kladek u speedu a drcení cílových dokluzů. Kónus zde má parametr 3. To znamená, že v 1000m nad zemí je end of speed section o 3000m blíže, poté je samozřejmě nutné protnout cíl. Karlík nám vypočítal, že poblíž cíle se vyplatí točit už stoupák 3 m/s a protnout pásku tímto způsobem. Zajímavá novinka, která by se do budoucna mohla uchytit. Dnes toto bohužel využít nešlo, jelikož třímetrový stoupáky prostě nebyly.
To je z dnešního dne asi vše. Svozy byly dlouhé a v dalších dnech to asi nebude jiné. Počasí vypadá, kam oko předpovědí dohlédne, zatím dobře. Letu zdar!
–update 12.8. 12:30—
Neděle – 6. závodní den – 2. kolo
Je asi místním folklórem zásadně jezdit na opačný start, než na který fouká. Dnes vanou severy, a tak jedeme na jih:-).
Je vypsán opětně cikcak v horách s opětovným výletem do cíle v rovinách. Opětně se čekalo, až to začne chodit, opětně se na to spotřebovalo dost vindamínů. Málem to odnesl i chudák Thorsten Siegel, který šel ještě před startovním oknem proletět Pétě Slívové křídlo a málem se také nevyškrábal…
Teď vysvětlím, proč vůbec musel někdo zalétávat Pétino křídlo. V rámci kontroly sériovosti křídel bylo vyhlášeno na začátku závodu pravidlo, že se po každém uletěném tasku vezmou na přeměření éra „výherců kola“ a včera si to vysvítězila Krausovka a Pepe. Po podrobném měření bylo ráno na briefingu vyhlášeno, že oba dostávají 100 bodovou penalizaci (ano, penalizace za úpravu křídla oproti testovanému originálu je pouhých 100 bodů z kola!!!). Nevím, jak u Pepeho, ale Petřin stav je takový, že jak dostala křídlo od mistra Gina, tak ho létá. Takže hned následoval protest, zmatek, diskuze. Uvidíme, jaké ovoce to do zítra přinese, každopádně to křídlo si před dnešním kolem musela upravit do tabulkového normálu (pro upřesnění to bylo 6mm přes toleranci na uších).
Ale už se startuje. Vzdušné hodiny jsou nastaveny na 13:50, poté se celý gagl vydává na trať. Pastičkou dnešního dne je 2. otočňák, který se nachází na severním startu. Ostatně jako jiné dny, ani dnes moc termiky není, a tak kdo si nedožudlal dost výšky, ten zde končí… Ke smůle( či štěstí?) je to téměř půlka závodního pole. V jednu chvíli prý nebylo ani kde přistát, jak byla země posetá padáky. Kdo ale přežil toto místo, většinou doletěl do cíle. Závěrečný dokluz, a to doslova, byl dlouhý 15 km a byl bez jediného pípnutí. Podle slov Šnajbyho se letělo na faraona. Ruce zkřížený u těla, hlavu v rovině těla, prostě hlavně minimalizovat odpor:-). V cíli dnes z našich: Šnajby, Petra, Tomík, Karel a Radek, ostatní u pastičky. V rámci týmů se ale bodovalo slušně.
Dnes má narozky Renča, večer začíná slibně, nemusím pokračovat, ne? 🙂 Dobrou noc!
Pondělí – 7. závodní den – 3.kolo
Another beautiful sunny day. Zase jedeme na jižní start. Dnes se task komise překonala a vypsala absolutně odlišný task. Je vypsaný záfuk přes jeden otočňák někam na východ směr Niš. Základny jsou zase o něco výše, s vindamíny si to na startu zvesele pohazuje, tak snad to dnes už konečně bude veseljší a výraznější než předchozí dny.
Jinak dnes byl pro náš tým a konkrétně pro Petru důležitý ranní briefing, na kterém bylo vyhlášeno, že penalizace z předchozího dne jsou vzaty zpět. Výsledky měření byly porovnány se špatnými daty. Po stáhnutí parametrů ze zkušebny bylo vše v pořádku. N o c o m m e n t…
Ale zpět k dnešnímu kolu. Task byl vymyšlený hezky, ale podmínky se bohužel oproti předchozím dnům nezměnily. Dnes se dokonce ustřeďovali i mírné klesáky ve snaze nevyhnít tak rychle a počkat, až se někde něco utrhne… Po 3,5 hodinách letu to nejdál z čechů dohrnul Davídek v závěsu se Šnajbym a Staníkem. Ostatní byli roztroušení dál po trati. Do cíle nedoletěl nikdo, ještě o něco dál než kluci a ze všech nejdál doletěl Luca Donini.
Dnes se jde brzo spát, prý se nevečírkuje ani nic neslaví:-D A všichni se před spaním modlí, aby to zítra už konečně bylo lepší. Nějakou hammer termik by to prý chtělo, pro zpestření.
…to be continued…