Petr Jonáš

• Mistr světa v Letecké Rally 2023 a 2018 (GA) v posádce s Markem Velátem
• Mistr Evropy 2017 v UL kategorie RAL 2
• Mistr České republiky 2020 v akrobatickém létání kat. Intermediate

Petr Jonáš (34) je v současné době zaměstnaný u evropské organizace Eurocontrol, kde pracuje jako specialista na letecké radary. Vystudoval magisterský obor Provoz a řízení letecké dopravy na Dopravní fakultě ČVUT, kde pokračuje doktorským studiem.

Se soutěžní kariérou začínal na ultralightech a s programem Mladých sportovních talentů se účastnil Navigačního poháru Petra Tučka a mistrovství České republiky. Sedm let létal v posádce se svou partnerkou Lucií a v roce 2017 spolu získali titul mistrů Evropy v UL létání v
kategorii RAL2. Jeho zápisníky letů se zatím ustálily na 550 hodinách s ultralighty a450hodinách s letouny kategorie general aviation. V soutěžním létání je však Petr aktivní i co se týká jeho organizace – byl například sportovním ředitelem loňského úspěšného FAI mistrovství
světa v UL létání v Hosíně. Jedním z vrcholů jeho sportovní letecké kariéry je bezesporu zlatá medaile z letošního 23. FAI mistrovství světa v letecké rally v posádce s navigátorem Markem Velátem, kde současně zazářila i celá česká výprava (viz Pilot 8/2023, str. 6). Petr byl také 5 let
členem předsednictva Svazu UL létání LAA ČR.

Petře, úspěchy na leteckých soutěžích získáváš už přes 10 let. Jaké ale byly Tvoje začátky v letectví?

Moje začátky se poněkud netradičně pojí s počítačovými hrami. Nejsem typický případ typu „letadla jsem miloval už od malička, všechny moje hračky byly letadla a od tří let jsem lepil plastikové modýlky“, protože to tak nebylo. Jako pubertální „pařan“ jsem objevil letecké
simulátory na PC, které mi učarovaly. Když jsem se pak v sedmnácti letech šel do jihlavského aeroklubu proletět Vivatem, bylo jasné, že jsem létání propadl. Peníze, které mi rodiče šetřili na studium, jsem utratil za plachtařský výcvik a na vysoké škole jsem pak chodil nakládat letadla na Ruzyni, abych to dohnal a abych si vydělal na další létání.

V nějakém starším rozhovoru s Tebou jsem četla, že jsi plachtařský výcvik nakonec nedokončil a přesedlal jsi na ultralehká letadla. Jak to ovlivnilo Tvoje další létání?

Základní výcvik jsem dokončil a průkaz GLD jsem získal v aeroklubu v Jihlavě. Bohužel krátce poté, v průběhu pokračovacího výcviku, kdy jsem se pokoušel vylétat stříbrné C, přišlo náhlé rozhodnutí EASA o uzemnění Blaníků L-13. U nás v aeroklubu nebyla jiná dvousedadlovka a
bez ní nebyla možnost udělat kontrolní let před přeškolením na jednosedadlový L-33 nebo Vosu. Tenkrát nebylo jasné, jak dlouho Blaníky nebudou létat, a já nechtěl čekat. V Letňanech jsem si tedy udělal UL průkaz na letounu Samba XXL. S „úlevou“ pro plachtaře jsem výcvik
zvládl za necelých 12 hodin. Přestože výcvik byl krátký, instruktor Tomáš Müller mi stihl předat důležité návyky, z kterých těžím dodnes, stejně jako z těch, které mi vštípili instruktoři kluzáků v Jihlavě. Tento krok mi otevřel úplně nový svět a určitě ho nelituji, i když bych se „na důchod“ chtěl k plachtění vrátit.

Rychlý vývoj nabrala Tvoje kariéra také díky programu Mladých talentů Svazu ultralehkého létání. Jak vzpomínáš na svoji účast v tomto programu a v čem Ti tento program pomohl v rozvoji Tvé další kariéry?

Na začátky mám velice živé vzpomínky. Pamatuji si na zvací e‑mail do programu MT, který jsem dostal jako čerstvý (a mladý) držitel UL průkazu od Ivo Lengála. Pamatuju si na cestu vlakem na navigační seminář na letišti ve Skutči a na to, jak jsem si nesměle sedl k
nejvzdálenějšímu stolu od mých dnes již dobrých kamarádů ze soutěžního létání v letištní klubovně, kde seminář probíhal. Nemohl jsem tenkrát uvěřit, že jsme do programu v tom roce vstoupili pouze dva! Začátek byl doslova raketový a já jsem dostal veškeré know‑how na
stříbrném podnose. Rekreační kategorii jsem úplně přeskočil a začal sbírat první úspěchy ve sportovní kategorii a hned další sezonu jsem reprezentoval na mistrovství Evropy. Od té doby se program obrovsky rozšířil, velká část dnešní reprezentace v UL létání jsou absolventia
absolventky programu MT. Z programu a obecně z UL létání mám spoustu skvělých kamarádů, se kterými trávím čas při létání i mimo něj.

V kategorii ultralehkých letadel se účastníš různých soutěží. Co Tě nejvíce baví na soutěžním létání a proč jsi se soutěžním létáním začal?

Jsem od přírody (nebo od výchovy, tati?) velice soutěživý člověk a rád se s ostatními poměřuji prakticky ve všem, co dělám. Těší mě ta radost z boje, snaha o sebezdokonalení a posouvání svých možností a znalostí. Naplňuje mě, když se dokážu na něco 100% koncentrovat a podat
dobrý výkon. Co se týče UL soutěží konkrétně, tak je to skvělý kolektiv a dobrá atmosféra, která na soutěžích zpravidla panuje. Člověk se podívá na různá místa po republice i po světě, pozná spoustu letišť a lidí a soutěž je vždycky skvělá záminka proč jít létat. Jsem přesvědčený, že soutěžní létání každému pilotovi umožní naučit se dokonale poznat a ovládat letadlo a obrovsky se posunout v pilotních dovednostech, ať už jde o navigaci a orientaci, cit pro letadlo, nebo o přistání, včetně těch nouzových. Ale hlavně je to skvělá zábava! Mrzí mě, že je hodně lidí, kteří se bojí soutěžní létání vyzkoušet, když je tak snadné začít.

Většině pilotů stačí piloťák na UL a třeba se ani neúčastní navigačních soutěží Poháru Petra Tučka, jak vlastně vznikl nápad z Tvé strany přejít na závody “velkých letadel” a účastnit se letecké rally?

Za vším hledej Lengála. Ivo je jeden z mých nejlepších přátel z létání a on mě přivedl i k soutěžím na „velkých“ letounech, tedy k letecké rally a k přesnému létání. Udělal to tak i se spoustou dalších UL pilotů a dnes dobrá polovina reprezentantů v rally a přesném létání jsou
rekruti z ultralightů. Byly sezóny, kdy jsem létal zároveň UL, rally i přesné létání a každý víkend po celé léto byl na soutěžích. Nikdy mě to nepřestalo bavit a doufám, že nikdy nepřestane.

Jsi součástí zajímavého projektu Future Vehicles Aerobatics. Jak ses k tomuto projektu dostal?

S Honzou Jílkem z Future Vehicles se znám už z ultralehkého létání, kde jsme spolu zažili zajímavé věci. Síly jsme ale spojili až v rámci akrobatického létání s dalšími akro nadšenci, Lukášem Pařízkem a Jaromírem Čihákem. Když se tvořila naše akrobatická parta, viděli jsme
možnost synergie v různých oblastech, kterým se Future Vehicles věnuje, a to dalo vzniknout značce Future Vehicles Aerobatics. Dalo by se říct, že Future Vehicles Aerobatics vlastně není nic jiného než čtyři blázni do akrobacie, kteří spolu létají a trénují. Ve skutečnosti je to ale už dneska mnohem víc a já věřím, že do budoucna se rozsah aktivit, kterým se společně věnujeme, ještě rozšíří.

V současné době hodně prezentujete ultralehký dvouplošník Dingo, který jsme v časopise Pilot už představili. Jak se Ti s Dingem létá?

Dingo je čirá radost z létání. To letadlo si na nic nehraje a nesnaží se být něčím, čím není. Když jsem letěl s Dingem poprvé, vyrazilo mi dech, co všechno na první pohled postrádá. Přeškolení probíhalo krátce po mém vystoupení na Extře, a tak mi chvilku trvalo se „přepnout“ do filozofie ultrajednoduchého létání. Ptal jsem se – Rychloměr? „Rychlost cejtíš.“ Výškoměr? „Vejšku vidíš.“ Vyvážení? „Není třeba.“ Po první minutě ve vzduchu jsem ale vše pochopil. Pro létání s Dingem zkrátka tyhle věci člověk nepotřebuje, jakkoliv to může na první pohled znít zvláštně. Honza Jílek mi tenkrát řekl: „Až s Dingem poprvé přistaneš, budeš se usmívat.“ A měl pravdu. Usmíval jsem se a chtěl jsem hned letět zas. Tím, že Dingo nemá kabinu nebo kokpit, je zážitek s ním vlastně podobný rogalu.

S Dingem děláte docela zajímavé letecké ukázky, jaký je potenciál tohoto letadla třeba na americkém trhu, který má jiné možnosti, co se týká leteckých manévrů?

Narážíš asi na to, že v Americe není létání na takovýchto lehoučkých letadlech téměř vůbec regulováno předpisy. V Americe letadlo spadá do kategorie, pro kterou není potřeba žádná letecká kvalifikace nebo průkaz, a dokonce ani medical (osvědčení o zdravotní způsobilosti). Tento fakt a zároveň finanční dostupnost dělá z Dinga letadlo, které je velmi snadno dosažitelné téměř pro kohokoliv. I proto ale musí být jednoduché na pilotáž a musí pilotovi hodně odpustit. Dingo bylo navrženo tak, aby s ním mohl létat doslova každý. V té jednoduchosti a nenáročnosti je právě kouzlo Dinga.

Akrobacii ses začal věnovat také profesionálně a spolu v rámci Future Vehicles týmu jste si pořídili Extru 330SC. Jak vznikl tento nápad?

Akrobacie se létá v několika kategoriích podle náročnosti – Sportsman, Intermediate, Advanced a Unlimited. Pro nižší kategorie má Aeroklub ČR docela slušné možnosti, co se týče letadel, ale u kategorie Advanced to trošku pokulhává a v době, kdy jsem do ní vstupoval, neměl Aeroklub k dispozici žádné letadlo, které by tuto kategorii zvládlo, o kategorii Unlimited nemluvě. S Lukášem Pařízkem a Honzou Jílkem jsme tedy koncem roku 2021 pořídili letadlo Extra 330SC a začali trénovat. Kolem letadla pak vznikla značka Future Vehicles Aerobatics a do týmu se posléze přidal ještě Jaromír Čihák s vlastním letadlem Extra 300L. Určitě bych to nenazval profesionální akrobacií – pořád je to hlavně hobby, které si platím ze svého. Nicméně i tak se snažíme o co nejvyšší úroveň, co se týče leteckých schopností a kvality našeho létání jak na soutěžích, tak na vystoupeních. Takže z tohoto pohledu se snažíme profesionální úrovni co nejvíce přiblížit.

Se soutěžním akrobatickým létáním jsi začal v roce 2018 a v roce 2020 jsi na Mistrovství České republiky obsadil 1. místo v kategorii Intermediate. Na tento typ závodů už přece musí být speciální trénink?

Tehdy jsem teprve zapřemýšlel o posunu do vyšších kategorií, o kterých jsem původně neuvažoval. Od té doby jsem díky dobrým kamarádům a známým z akrobacie měl možnost vyzkoušet si letadla Zlin Z-50L, ExtremeAir XA41 a XA42 a Extra 330SC, kterou létám dnes. Prošel jsem kategorií Advanced a od letoška soutěžím v Unlimited. Tréninku na této úrovni je potřeba opravdu hodně a musí se brát vážně. Bez důsledného tréninku s akrobatickým koučem a s promyšleným tréninkovým plánem se prakticky nedá posunout vpřed. Jen si tak
blbnout ve vzduchu určitě nestačí a k akrobacii je potřeba přistupovat zodpovědně i z hlediska bezpečnosti. Pokud tomu člověk ale obětuje všechno to, co si akrobacie žádá, otevře se mu svět neuvěřitelných možností a ničím nenapodobitelných zážitků.

Když už zmiňuješ toho kouče, na stránkách Future Aerobatics máte právě jako trenéra uvedeného Loica Lovicourta. Jak tato spolupráce vznikla?

Zkoušeli jsme různé spolupráce, nejprve tady v Čechách. Například nás učí Petr Jirmus, výborný kouč, rozhodčí a dvojnásobný mistr světa, ale létání se Zlínem Z-50 je jiné než s Extrou. Tak jsme zapátrali i v zahraničí a francouzská škola patří k jedné z nejuznávanějších ve
světě a i rozhodčím se líbí. Oslovili jsme Loïca a spolupráce s ním nám sedla. On je také aktivní soutěžní pilot, ale nebere to tak, že si konkurujeme, ale že i jeho ta spolupráce a lepší soupeři na závodech posouvají i v jeho létání. Akrobatickému létání bych se chtěl prioritně věnovat v sezóně 2024 a má pro mě v tuto chvíli největší potenciál k leteckému vývoji. Drobná vada na kráse je to, že je to subjektivně hodnocená disciplína, záleží na rozhodčích, jejichž hodnocení ovlivňuje mnoho faktorů. V tomhle mají navigační závody výhodu, pro vyhodnocení se používá GPS záznam a ten jasně určí, kdo vyhrál.

Sledoval jsi nový formát závodů Air Race? Co na něj říkáš?

No, viděl jsem ho, ale popravdě se mi to moc nelíbilo. Je to určitě zajímavý koncept a má to potenciál, ale graficky mi to přišlo nedotažené a takové těžko uchopitelné, kdy se snažili spojit záběry z kamery a digitální grafiku. Podle mě by to dávalo větší smysl, kdyby to bylo celé počítačově generované. Když se člověk podívá, jak vypadají nejnovější počítačové simulátory, to kolikrát bere dech. Zdá se, že jsou na obzoru ještě i další iniciativy, teď se například objevil Air Race Championship, poletí se zřejmě nějaký závod v Portugalsku. Uvidíme, jestli se něco
opět chytí. Závody mezi pylony jsou ohromně divácky atraktivní, pro mě je v tuhle chvíli jako pro pilota ale zajímavější klasická akrobacie.

Hodně se rozvíjíš, co se létání a kvalifikace týká. Jaké máš plány do nadcházejících sezón?

Vždycky jsem za jednu z důležitých vlastností pilota považoval všestrannost. Dobrý pilot je pro mě někdo, kdo dokáže zvládat různé podmínky, ovládat různorodou techniku a plnit rozmanité úkoly. Já bych si tu svou rád přinejmenším udržel v rámci létání různých leteckých disciplín a ideálně ještě prohloubil v podobě dalších leteckých kvalifikací. Pro následující roky zvažuji kvalifikaci instruktora pro letouny (UL instruktorem již jsem) a obchodního pilota. Možná jednoho dne dojde i na vícemotorové letouny a přístrojové létání. Zatím mám ale o zábavu postaráno tréninkem Unlimited akrobacie a udržováním úrovně v navigačním létání. Také chceme rozvíjet projekt Future Vehicles a máme na příští rok připravený koncept leteckého vystoupení – tři Dinga, Extra 300L Jaromíra Čiháka, naše Extra 330SC, rádiem řízený model akrobatické Extry Honzy Rohánka a možnost letů s UL Sparrow. Tento program bychom chtěli nabídnout v rámci leteckých dní a propagovat tak různé druhy létání.

Kde bereš motivaci do létání? Máš nějaký dlouhodobý cíl?

Čím jsem starší, tím lépe chápu, že nejen v soutěžním létání, ale i v jiných oblastech života je klíčová vnitřní motivace a nikoliv ta vnější. Uznání ostatních, ceny a medaile jsou krásným pozlátkem a pohlazením pro ego, které ale může v důsledku člověku přebujet a navíc tyto věci
nemohou sloužit jako motivace dlouhodobě. Mnohem důležitější a přirozenější je, že člověk dělá to, v čem vidí smysl, poslání nebo svoje vnitřní potěšení. Létám tedy v první řadě sám pro sebe a v druhé řadě proto, abych krásu leteckých zážitků mohl sdílet s ostatními nebo jim je
různými způsoby zprostředkovat. Ať už si s nimi zasoutěžit, vzít je do vzduchu anebo jim předvést nějakou zajímavou ukázku. O tomhle sdílení radosti z pohybu ve vzduchu je pro mě létání. O objevování světa z ptačí perspektivy, stejně jako objevování sebe sama. Dlouhodobých cílů by mohlo být mnoho, ať už jsou to další kvalifikace, mistrovské tituly a podobně. Pro mě je ale tím největším cílem to, aby moje letecká cesta byla stále zajímavá a naplňující a abych pro ni byl schopen nadchnout i další lidi.

Jaký je Tvůj sen?

Chtěl bych letět proudovým letadlem a řídit vrtulník.