V sobotu 3. února oficiálně začalo 6. FAI Mistrovství světa v katarském Lusail City.
Závodů se účastní také česká reprezentace a díky teamleadrovi Vojtěchu Palme můžeme přinést denní zpravodajství, kameraman a fotograf Jaroslav Jindra potom posílá obrazový materiál.
Den 11
Závěr Plastová startovačka pod vlivem doznívajícího Shamalu a chvilkového slunečna včera vyschla a tak jsme tam zas v 6 hodin stáli s motory na zádech. Připraveni na dramatický boj v podobě několika nelítostných vyřazovacích kol, kde jakákoli chyba mohla nenávratně zamíchat pořadím. Kamil Mankowski (ředitel závodu) se rozhodl udělat soutěž atraktivnější pro diváky a napínavější tím, že se již odlétaná kvalifikační kola použijí k určení pořadí ze kterého jen 32 krosnařů a 16 tříkolkářů nastoupí do dalšího tasku. Po jeho zalétnutí se polovina závodníků vyloučí a do dalšího postoupí 16 pf1 a 8 pl1 a tak dále, až zbydou jen dva závodníci v obou skupinách, létající předem vybraný finálový task. Tentokrát se výsledky daly sledovat živě prostřednictvím nové stránky dice.flights , kterou vyvinuli a chtěli by z ní udělat takovou centrální platformu pro sponzory a zveřejňování výsledků budoucích soutěží. Tak by to bylo v ideálním případě. Nicméně mlha a vítr start zas asi o hodinu posunuli a tak jsme v 9:30 (deadline závodu) znali jen výsledky prvních dvou tasků za krosny a jednoho za tříkolky. Moc tomu nepomohlo ani to, že se létalo jen na hlavním stadionu a 2 závodníci skončili ve vodě (i když tady musím podotknout, že zkušený záchranný tým přivezený tuším z polska odváděl skvělou práci a už nějakých 10 minut po pádu se létalo dál). Pak nastalo horečné rozebírání krosen a jejich příprava pro leteckou přepravu – sušení, větrání nádrží a rozvodů a přebíjení nežádoucího pachu oleje a benzínu vůní borovic a kvetoucí louky… V pět hodin začal opět velkolepý závěrečný ceremoniál. Tribuna ve tvaru vrchlíku se prohýbala pod davem hodnostářů s mnoha jmény a tituly, setmělou oblohou zakroužili nejdřív Dragons (tým krosnařů létajících v různých formacích se světly a pyrotechnikou) a pak na prostranství před námi přistálo asi 30 basejumperů rovněž vybavených rachejtlemi a jiskrami, které při sestupu ve formacích vypouštěli (a které jim s polu se sloupořadím národních vlajek a omezeným prostorem, trochu komplikovaly přistání). Poté se přistoupilo k předávání medailí, trofejí a diplomů. Nepletu-li se, tak jsme asi 5x slyšeli hrát Marseillaisu v doprovodu zpěvu francouzských závodníků. Jednou zazněla hymna katarská a jednou, poprvé po dlouhé době při vyhlášení nejúspěšnějšího krosnaře, hymna polská na pošest výkonu Bartosze Nowicki. My si šli na stupně vítězů převzít bronz 4x – za štafety, za PL1 týmy, PF1 týmy a za národy. Když to skončilo, měli jsme už jen tak tak čas na to dokončit balení zázemí, přesunout se na hotel, dobalit osobní věci, rozloučit se a zahájit přesun na letiště. Tam nás zas čakala hodina zařizování a dohadování se kolem nadrozměrných zavazadel a nějak kolem 2. hodiny ranní jsme se vznesli směr Istambul a posléze Praha.
Den 10
I když dneska ráno počasí nebylo úplně nejhorší, včerejší déšť změnil, jinak vcelku příjemnou plochu 1ha umělého trávníku na startovačce, v jednu velkou, kluzkou louži a s ohledem na bezpečí pilotů a komplikace, které přináší létání s mokrým vybavením, byl dnešní den opět prohlášen za neletový a porotci a organizátoři začali horečně komunikovat s CIMA. Výsledkem bylo hlasování, které umožnilo zkrátit předpisy daný čas na vznášení stížností ze stávajících 2 hodin na 10 minut po vyhlášení výsledků. Což by nám následně mělo dát dost času ještě něco málo odlétat zítra před oficiálním ukončením soutěže. Neletové odpoledne jsme využili k návštěvě Qatar TotalEnergies Open, kde jsme z tribuny podpořili české tenistky Plíškovou a Bouzkovou.
Den 09
V Kataru prší jen asi 15 dní v roce… A my dnes z první ruky viděli, jak to vypadá. Takže další neletový den, další den kondičního cvičení ve fitku, další den kdy se rozhodnutí o letových podmínkách hodinu po hodině posouvalo, až se zas závod zcela odvolal a my se vydali hledat alternativní program. A přitom bychom letový den fakt potřebovali, protože ten první nedopadl zrovna v náš prospěch. Tabulku krosnařů dominují francouzi, u tříkolek je tam i nějaký ten katarec a na medaili za třetí místo jsme zatím dosáhli ve štafetách. V obou předchozích kategoriích se zatím nejlépe umístili Milan Klement za tříkolky a Luboš Halama za krosny. Oba na 6. místě. Porota debatovala, zda by se dalo zařídit letové úterý s tím, že by se musel zkrátit pravidly daný čas na připomínky, aby se to stíhalo. Tak uvidíme.
Video z prvního soutěžního dne v podání českého týmu
Den 08
Konečně letovo! V 5h jsme vyráželi od hotelu, v 6h vzlétly první krosny. Na stadionu tříkolek byly nějaké technické problémy, takže ty začaly až v 7. A lítalo se až do soumraku, který tu teď nastává někdy kolem čtvrté. Průběžné výsledky neznáme, ale krosny odlétaly 3 tasky, tříkolky, kterých je podstatně méně, 6 tasků a ještě se zalétly tři tasky štafet – z jedné země se 3+1 piloti (tříkolka a 2 krosny a tříkolka náhradní) co nejrychleji prostřídají ve stadionu. Pro sestavení štafetového týmu mělo dost lidí jen pět zemí (Španělsko, Polsko, my, Francie a Katar). Pět pilotů dnes spadlo do vody. Naštěstí se nikomu nic vážnějšího nestalo a nebyl to nikdo z našich. Ale ani nám se drobné komplikace nevyhnuli, takže Aleš musel létat na náhradní krosně a Vaškovi jsme převazovali přeseklé šňůry. Byl to dlouhý a namáhavý den, ale máme splněno nutné minimum k vyhodnocení závodu. Zítřejší předpověď zas nevypadá dvakrát nejlépe, tak uvidíme, jestli se nám k tomu povede ještě něco přidat.
Video z oficiálního tréninku českého týmu
Den 07
Ráno jsme opět vyráželi v 5 od hotelu a tentokrát se pilot vypuštěný do vzduchu nad stadiony vrátil se snítkou naděje pro akčnější zítřky a i když to zdaleka nebyl žádný olejíček a zvlášť za Lusailskými čtyřčaty, kde je severní stadion, to bylo hodně turbulentní, proběhlo první testovací létání. Počasí vydrželo jen na jeden task, který se několika zahraničním pilotům ani nepovedlo dokončit, ale stačilo to na to, abychom si mohli doladit poslední detaily na strojích a zítra by se tedy konečně měla začít kvalifikace.
Den 5 a 6
Dny 5. A 6. se dál nesly v duchu čekání na lepší podmínky a Katarské pohostinnosti. Měli jsme sice jednu startovní pohotovost a všichni jsme vzorně vyhlíželi východ slunce v půl šesté na startovačce s krosnami na zádech, ale Shamal se zas rozfoukal a tak jsme posnídali v “polní kuchyni” a opět se odebrali na hotel. Kde kluci každý den aspoň tvrdě dřou ve fitku. Organizátoři se o nás hostí opravdu královsky a krom luxusního ubytování nám na oba dny připravili náhradní program a tak jsme absolvovali exkurzi do Katarského Národního muzea – budovy ve tvaru minerálu známého též jako “pouštní růže” věnované přírodě a historii této země. A druhý den jsme pak strávili mezi dunami Mesaieedské pouště, kam místní jezdí kempovat a provozovat různé adrenalinové aktivity.
Den 04
Den 03
Den 02
Den 01
Den první byl původně vyhrazen na příjezdy a orientaci, ale v důsledku několika kancelací ze strany letecké společnosti jsme nejenže museli vyrazit už v brzkých ranních hodinách místo večera a pár lidí si muselo narychlo prodloužit dovolenou, ale ještě jsme si museli vzít vybavení s sebou do letadla, což bylo příčinou značného stresu a pak i dohadů na letišti, kde na nás vybalili za nadbytečná kila (bagáže, piloti poctivě hubli kvůli nový regulacím) nejdřív vybalili cenu, ze které se nám zatočila hlava. Ale odstartovali jsme a po 6 hodinové přestávce v Istanbulu i dorazili i se vším tím vybavením do Kataru krátce po 1 hodině ranní skoro v plném počtu – fotograf Jaroslav se vešel až na další let. Na letišti nás vyzvedl najatý autobus, jehož řidič sice párkrát zabloudil a při menší nehodě přišel o 2 okna na pravé straně, ale už kolem půl čtvrté jsme měli vše vyloženo u hotelu Astoria, přidělené pokoje a rozcházeli jsme se na pokoje, které nám asi všem vyrazili dech svým opulentním luxusem.