„…A už máš úvodník?“ zeptal se mě Kamil, můj nejbližší redakční kolega při kompletaci náhledů čísla pro korektury před tiskem. Trochu jsem se zarazil, protože mě hned nenapadalo rozumné téma a strana č. 3 zela prázdnotou.
A v tom přišla zprávička, kterou bych -dostat jí dřív – rád umístil do krátkých zpráv. Rád se ale o ni podělím takto. Je to dobrá zpráva, a to z několika důvodů, které si je dobré uvědomit. Ozval se mi totiž Vašek, mladý pilot z jižních Čech, kterému jsem asi před dvěma lety prodal svého malého Stratona rozebraného v procesu generální opravy, aby mi oznámil, že ten Stratonek už zase létá. Z té zprávy jsem měl radost hned z několika důvodů. Původně jsem totiž to letadlo vůbec prodávat nechtěl. Měl jsem v úmyslu ho opravit a trošku přizpůsobit obrazu svému, jenže ten proces se ukázal být zejména časově náročnější, než jsem předpokládal. A tak jsem ho raději „střelil“ za cenu symbolickou, kterou jsem nasadil proto, aby to šlo rychle. Trochu jsem tím tehdy zarmoutil svého dobrého kamaráda, který měl zálusk na křídla, která jsou velmi pěkně postavena. Jenže já jsem chtěl, aby to letadlo dál létalo a sloužilo někomu dalšímu tak hezky, jako mě a taková „kanibalizace“ mi do toho nezapadala. Kupec se našel prakticky okamžitě, a navíc to vypadalo, že ví, co dělá, což se potvrdilo už při přejímce, kdy se projevily jeho praktické zkušenosti s opravami a prací na takové konstrukci. Po dvou letech jeho práce má Stratonek podvozek předělaný na dvoukolový a na motor přibyl reduktor. Teď mám radost z toho, že jsem se dobře rozhodnul – letadlo létá a někdo z něj má užitek jako z celku. A navíc někdo, jako je Vašek – srdcař, který (zatím) nevydělává tolik, aby si koupil nějaký plechový či kompozitový „brus“, ale je stejná „krevní skupina“ jako ti lidé, na nichž od začátku Letecká amatérská asociace stála – šikovný a nadšený do ruční práce na letadle a spokojí se s takovým, do kterého se vejde sám a zdaleka necestuje rychle.
Rozhodnutí uvolnit si ruce a zároveň nenechat svého miláčka chátrat někde nekompletního bylo tedy správné. A další věc, ze které mám radost, je to, že tyhle věci jsou u nás prostě ještě pořád možné – existuje u nás kategorie letadel, která jsou cenově dostupná, technologicky nenáročná a amatérskou práci umožňují. Taky jsem rád, že tu u nás existují mladí lidé, které to baví (když už ti staří naopak odcházejí, jak se v čísle můžete dočíst…). A mám‐li se oklikou vrátit k nějakému více úvodníkovému tématu, pak se stačí ještě začíst do krátkých zpráv, kde najdete třeba dobré zprávy o tom, co se komu může povést za pěkné sportovní výkony, když k tomu vyjde počasí, a hned máte jistě dobrou motivaci do započaté sezony. Dále v čísle najdete myslím i nějaké dobré tipy, a to jak pro volné létání (třeba od Petra Polácha), tak pro létání s vrtulí (Michal Orlita si odpovídá na často diskutovanou otázku týkající se létání okruhů).
Přeji vám dobré počtení, krásné, letové počasí a kolik vzletů, tolik přistání!
Vojta Šaman