Moje LAA

Svaz PG PG - sport Superfinále PWC v Brazílii 2024 – reportáž českých reprezentantů v paraglidingu

Superfinále PWC v Brazílii 2024 – reportáž českých reprezentantů v paraglidingu

PWC – Paragliding World Cup – seriál světového poháru paraglidingu 2023 má svůj vrchol na začátku roku 2024 v brazilském Baixo Guandu. Ve výběru nejlepších pilotů, kteří si vylítali nominaci na tento závod je také šestice českých reprezentantů: Vít Pekárek, Petr Kostrhun, Jan Jareš, Tomáš Drnec, Jonáš Horáček a Oldřich Brož (titulní fotka zleva)

Stránky superfinále https://pwca.events/13th-world-cup-superfinal/

Celkové výsledky českých závodníků: Vít Pekárek 36. místo, Jonáš Horáček 46. místo, Jan Jareš 59. místo, Petr Kostrhun 65. místo, Tomáš Drnec 82. místo, Oldřich Brož 127. místo

Závod vyhrál francouzský pilot Honorin Hamard, druhý skončil Baptiste Lambert a na třetím místě se umístil Joachim Oberhauser.

Reportáž fotky od Kláry Hadašové ze sedmi soutěžních dní a také ze dní odpočinkových, fotky od pilotů najde dále ve článku

Den 1
Den 2
Den 3
Den 4
Den 5
Den 6
Den 7
Den 8

Česká PG výprava na Superfinále PWC v Baixo Guandu, Brazílie den 1. a 2.

Ráno, 3. března odlétá na superfinále světového poháru časným spojem z Prahy do Amsterdamu skupina pěti českých reprezentantů – Jonáš Horáček, Jan Jareš, Petr Kostrhún, Vít Pekárek a Tomáš Drnec, kde k nim přistoupí a tím skupinu uzavře šestý závodník, Olda Brož. V již kompletní sestavě pokračují dalším, dvanáctihodinovým letem do brazilského Sao Paola. Po odbavení ještě 30minutová cesta do Vitorie, kam se piloti dostanou až o půlnoci místního času, tedy po 24 h trávených cestováním, stále však ještě nejsou ve svém cíli. Tím bude až tři hodiny vzdálené město Baixo Guandu.

Každý člen skupiny se potýká s nadrozměrnými zavazadly, „Ponorkou“, tedy závodní sedačkou, závodním křídlem i osobními zavazadly s oblečením a potřebami na dalších 11 dní brazilského podnebí.

Všichni řádně unavení berou zavděk hotelem cca 1,5 km od letiště a cca hodinu po půlnoci usínají a těší se na ranní odvoz do Baixa a první den na místě.

Den 1:

Čeští piloti zdolávají tři ranní hodiny do Baixo Guandu velmi rychle díky svižné jízdě místního řidiče, ubytují se a po obědě vyráží na 23 km vzdálený start Rampa do Monjolo s výškou 848 m.n.m.

Jonáš Horáček naplánuje komplikovaný task tréninkového dne zpět do města, což nakonec znamená zdolat vzduchem asi 12 km. Jonáš, jeden z nejnadějnějších pilotů posledních let tak ukazuje vlastní pojetí úspěšného pilota: Hlavně nepřepálit začátek!

Kluci startují, zkoušejí jak jim letí křídla a jak to v Brazílii chodí. Všude je prý obrovské horko, tak odlišné od nízkých teplot českého března.

Snažím se nějakým způsobem naládovat do ponorky záložku a tak startuji více než půl hodiny po klukách. Projevuje se tu má známá nervozita z nového terénu a moc se mi nedaří vytočit nad kopec, vlastně vůbec….

Nakonec odlétám dopředu na takové pěkně nafukované žebro, vytočím do 800 metrů, chvíli si poletuji a taky zkouším, jak to letí a chodí. Nakonec letím přímým letem do města k řece, do nadmořské výšky 80 m. Od Kluků, co tu už byli, se dozvídám, že se tu lítá tak 1500 m max, ale zase je tu hodně nízko podlaha, takže místa by mělo být dost…. nám popisuje zážitky ze svého prvního superfinále PWC v životě Olda Brož.

Den 2:

Ráno dostává česká skupina instrukce, že v 9:00 odjíždí na tréninkový den. Posnídají a vydají se na místo srazu, které je hned za rohem hotelu.

Odevzdají padáky do velkého náklaďáku a usedají do pěkného, klimatizovaného minibusu, který je po drobných peripetiích s vařícím motorem dováží na start. Mraky v dálce nevypadají dobře, nicméně odevzdat zodpovědnost za počasí organizátorům a moci pouze a jen závodit je jedním z hlavních předností závodů a tak piloti pokračují v přípravách.

Piloti se váží, Olda shání zátěž do sedačky, malé 0,5l láhve s mokrým pískem vypadají jako dobrý nápad.

Následně startují největší divočáci. Mezi nimi i Jonáš Horáček a Víťa Pekárek.

Ostatním se situace příliš nepozdává, v dálce a za kopcem se ozývá bouřka, tak vyčkávají.

Nakonec se zvedne silný vítr, piloti opět balí křídla a odjíždějí z kopce na oběd, někteří se vydávají přeměřovat šňůru křídel.

V 16 hodin proběhne registrace, kde piloti nafasují dvě fešácká trička a samolepku na helmu a vydávají se na tzv. špejle – pouliční rychlé grilované maso, podle našeho zpravodaje – moc dobré.

Moc se těšíme na první skutečný task a držíme všem palce!

Den 3:

3. den cesty, 2. den na místě a 1. task, tedy první závodní den!

Kluci jsou natěšení, předpověď ne zcela dobrá. Na 8:00 ráno plánuje výprava odjezd na kopec. Na startu se předpovídá mírný V-JV vítr do 5 km/h, který by se měl postupně stáčet k SV a zesílit na 10 km/h. V předpovědi je též vysoká oblačnost a základny 900 – 1300 m. Termika 2-3,5 m/s a 60% pravděpodobnost deště.

Po příjezdu na start jsou závodníci v krásné nadmračné zóně, nikdo tedy nespěchá, jen je trochu nemilé, že je stále zavřený kiosek s občerstvením a někteří piloti tak mají zkažený hned začátek dne. Brazílie daleko, kdo nemá místní SIM, musí surfovat obezřetně a to dává zase mnoho prostoru k prohlížení výbav ostatních pilotů i hovorům mezi sebou. Piloti si vzájemně hodnotí rozdílné velikosti pultíků, někdo odpočívá, někdo využívá kiosek, který právě otevírá. Postupně se zvedá se oblačnost a piloti se začínají soustředit a chystat pod velikým stanem, který tu pro ně postavili, aby nemuseli křídla vystavovat slunci déle, než je nutné.

Je vypsán celkem jednoduchý 67,7 km dlouhý task přes řeku na první otočňák, s pastičkou na konci ve scénicky malebném Laranjeiras. Piloti na konci nesmí použít přistrojový dokluz za šipkou, protože ta by je navedla přímo do skály, kterou musí zavčasu obletět, případně si nabrat výšku a přeletět ji. Doufejme, že disciplína pilotů naslouchat na meetingu pravidla tasku je vysoká! Kolem 11:45 je vyhlášený pozemní start, základny mraků, která je nakonec jen asi ve 1200 m dosáhnou záhy a vyčkávají ve vzduchu na 12:30, kdy je stanoven vzdušný start.

Písknou start a my jako diváci live na Flymasteru u monitorů jásáme, protože z velkého kluba točících závodníků se trhá Olda Brož! A hned ho stíhá Petr Kostrhun! Olda se necítí v pozici leadera prý komfortně, stále se otáčí, zda neletí náhodou špatným směrem, ale ne, k prvnímu otočňáku to má 18 km.

Za řekou po trati se zatahuje a nevypadá to nijak růžově, ale šipka je holt šipka, tak letím.

Jakmile jsem přeskočil řeku, začalo v místech prvního otočného bodu silně pršet a celá oblast nevypadala vůbec dobře. Záhy je task stopnutý, piloti dostávají příkaz k přistání. Bouřka je neúprosná! Všichni, co mají dost výšky letí přistát na místní nepoužívané letišťátko a já se snažím vodě uletět. Ovšem mrak, od kterého jsem utíkal, se vypršel, rozpustil a místo toho začalo pršet přesně v okamžiku, když jsem začal balit křídlo. U bahnité cesty mi zastavuje místňák, který prý měl namířeno jinam, ale otočil se pro mě a ještě jednu pilotku, co tu přistála se mnou. Potom jsem vrátil v HQ tracker, dal si sušit křídlo a ponorku a bohužel jsem nestihl oběd, což mě mrzí.

Ostatní piloti, kteří absolvovali klidnější cestu z letiště nejen, že stihli oběd, ale také stihli vyhledat místní truhlárnu, aby si vyrobili s pomocí truhlářů jednoduché okénko pro laserové měření šňůr. Český pilot se ve světě neztratí!

Těšíme se na druhý task, který už snad prolomí ne zcela optimální podmínky prvních dvou dnů! Těšte se s námi.

Den 4:

Milí přátelé, před námi je 4. den superfinále a reportáž z 2. tasku. A končí legrace – začalo se skutečně létat! Piloti měli před taskem trochu obavu z dešťů, předpověď byla podobná jako pro předchozí den, ale nakonec z toho byl krásný den a fantastický závod, především pro českého diváka.

Naplánovaný byl ne příliš dlouhý, 75 km dlouhý task v pilotně specifickém brazilském podnebí

Piloti odstartovali ze země a drahnou chvíli udržovali pozice nad startem a čekali na vzdušný start. Byli rozděleni do třech skupin, jedna točila přímo nad startem, jedna na půl cesty ke kružnici a jedna již mimo startovní kružnici. Hodinářská práce ostřílených pilotů, kteří se vrací pár sekund před začátem vzdušného startu do kružnice, byla fascinující.

Jako první opět vylétá a piloty hned od startu vede Olda Brož. Piloti ho však brzy dohánějí a celý balík se velmi rychle žene směrem k prvnímu otočnému bodu.

Velmi brzy se mírně rozdvojilo pole na dvě hlavní stopy, my sledovali obě, protože v každé jsme měli zástupce. Týmová spolupráce českých pilotů je evidentní, kluci letí bez zbytečných výpadů, velmi dobře strategicky. Jonáš Horáček, Baptiste Lambert a Honorin Hamard letěli kromě malé výhybky skály u prvního otočňáku víceméně stále po čáře optimální trasy. Druhá skupinka, ve které letěli Honza Jareš a Víťa Pekárek si odletěla doprava ke kopci, který obvykle piloti využijí k nastoupání, ale dnes byl bohužel trochu ve stínu a metry nedal. .

Piloti se nemohou spoléhat na typické odtrhové hrany, nasvěcovaná místa, stoupáky jsou silné a jsou tam, kde by je pilot spíše neočekával. Pokud letí pod mrak, často se potáží s prázdnou, zatímco pod modrou oblohou chytí třímetrový stoupák.

Petr Kostrhun se celou cestu pohyboval spíše vpředu, trochu mu nesedla poslední stopa s asi 30 piloty, Kosťa včera letěl velmi dobře, bohužel mu jeho nové křídlo přišlo špatně ušité, takže nakonec má nejen malý pultík, ale ještě i staré křídlo! Tady letí závod na svém Enzu, ale Kosťa umí a staré křídlo je dostatečně nové na to, aby se držel se špičkou.

Honza Jareš si vybral chvíli před 1. otočným bodem ještě s několika piloty vlastní stopu, letěl nenápadně, ale moc dobře takticky, bez velkých krizových situací.

Olda Brož sušil křídlo po včerejší velké bouřce ještě snad během tasku, zmokl den před tím skutečně velmi důkladně. Tomáš Drnec letěl parádně, po cestě muselo někde dojít ke zdržení, protože přiletěl s větší časovou ztrátou. Bohužel přistál 400 m před cílem po protnutí ESS a ke svému skluzu si vybral rýžové pole, což nebyl zase prý tak velký problém, na nějaké pole s dokluzovou výškou nenatrefit.

Víťu Pekárka jsme mohli také celou cestu pozorovat vpředu spolu s kluky, jejich strategie a týmová práce je evidentní i na dálku skrz monitor.

Zhruba v polovině trati bylo velmi stížené hledání termál a to, zda zde piloti nabrali výšku či nikoliv se stalo pravděpodobně také rozhodujícím pro výšku v konečném dokluzu do cíle.

Cíl byl mrtvičný, protože v první skupině nám letěl Jonáš Horáček a bohužel, jemu a pár ostatním pilotům několik km před cílem zatuhl livetreking. Jonáš nebyl zásadně níže než ostatní, ale jak sám píše, trochu se bál, že nedokloužou do cíle a my jsme s ním na dálku bojovali o ESS i o cíl.

Livetracking nám tak zápolení prodloužil o dobrou hodinu, než jsme se s Jonášem spojili a zjistili, že sice těsně, ale dosáhl jak end of speed section (časový cíl), tak cíl samotný a navíc má tolik leading pointů (bonusové body za leader pozici během závodu), že se určitě neumístí nad 10. místo:

„Já jsem letěl ve stejné výšce s Hamardem, pak jsem se trochu bál, že to nedokloužem, tak jsem to vystrabil a ve výsledku se asi už na těhle dokluzech nevyplatí vyšlapávat, ale vyšlo to….nebyl jsem doslova v rejži.“ My se taky upřímně Jonáši velmi báli, že to nedokloužeš……

Dlouho po skončení závodu se Jonáš objevoval na páté příčce, ale stále nebyl finálně načtený Honorin Hamard a my stále čekali. Jonáš Horáček nakonec po velké závodní pauze na fantastickém 6. místě v tasku se svým novým modrobílým Enzem a modrou ponorkou. Organizátorům všechna čest, finální výsledky byly hotové a publikované ještě večer!

Závod obecně zatím, chvála Bohu, bez srážek. Z ponorek stále není moc vidět, ale piloti, se specifické sedačky naučili ovládat, více se vyklání a dívají kolem sebe. Máme informaci, že ředitel zpřísněl a po problémech při prvním tasku, kdy někteří piloti točili do protisměru, pohrozil zavedením pravidla z loňské Brazílie, kdy bylo povinné točit celý den pouze na levou nebo pravou stranu. Tady prý tato pohrůžka celkem zabrala, piloti byli v tomto tasku disciplinovaní.

Pro ty, kdo nemají toto info, do družstva letí 4 piloti, ale škrtá se nejlepší a dva nejhorší výsledky. Počítá se vždy druhý nejlepší a tedy pouze jeden! Týmová soutěž je finančně velmi náročná, není možné si jen tak založit tým (ekonomicky velmi náročné), zaplacené volné názvy týmů tedy využívají i piloti, kteří mohou s názvem malinko kolidovat.

Task 2: 6. Jonáš Horáček, 44. Jan Jareš, 51. Vít Pekárek, 80. Petr Kostrhun 103. Olda Brož a 114. Tomáš Drnec.

Den 5:

Další den na superfinále, další napočítaný neboli písknutý task neboli task CANCELED. Toto na konci pročekaného dne nechce žádný závodník slyšet. Všude kolem zamraženo, zatímco závodníci čekali, prošlo kolem i přes ně několik dešťů.

Během sezení na startu jsou ochotní zodpovídat naše dotazy na průběh závodu. Jeden pilot popisuje své pocity z předchozího dne – z jeho zážitků čiší spokojenost a pokora. Vypráví, že se mu tu líbí, ale především nasává atmosféru, zkušenosti a dívá se, jak to dělají ostatní. Říká, že velmi emotivním byl pro něj okamžik, kdy letěl v tasku a z jedné strany se vedle něj objevil Hnorin Hamard a z druhé Babtiste Lambert.

Další mi mezi tím popisují opulentní snídaně v hotelu – obecně výborné jídlo, které se stává objektem poznámek nejednoho z nich. Evidentně si brazilský výlet užívají.

Organizátoři asi také cítí, že je potřeba piloty udržet v napětí, uveřejňují proto na stránky koláčový graf zúčastněných sedaček a křídel. Jednoznačně s obrovským náskokem vyhrává ponorka, na druhém místě Gin Genie race 5 a hned za ní Drifterka od Niviuku. U křídel bere jasný prim Enzo 3 od Ozonu, za ním si stojí dobře Niviuk Icepeak X-one, následuje Gin Boomerang 12 a ještě zmiňme čtvrté Zeno 2. Jiná křídla (Tripple 7 Gambit) se do koláčového grafu nedostala.

Zatímco piloti na startu čekají a my čekáme u monitorů, zda závod bude, task komise se činí, několikrát změní task, stále ještě v iluzi, že se všichni dočkají startu. Nakonec je task odpískán, někdo z pilotů rozbaluje a jde startovat na volný let, někdo balí a jde do autobusu.

Díky moc klukům za součinnost a materiály, doufáme, že koleno Drnyho v pohodě, že se jim vyhýbá horečka, a že jsou připraveni na dnešní let, který prý bude, napsal nám jeden z nich!

Den 6:

Opět se letí, máme za sebou již pátý den v místě, ale teprve třetí task, druhý validní.

Kluci přijíždějí ráno na start, následně dávají vědět, že se dnes poletí, kontroluji na všech sociálních sítích WPC, na videích je vidět slunce, Andrease Maleckeho u tabule, vysvětlujícího task, vše je jak má být, bude další drama! A bylo!

Dneska se rozlétává celý balík, neznalý divák si může na livetrackingu splést startovní kružnici s kružnicí ESS, tedy End of speed section – ale jakmile se zorientuje, může vidět celý balík pilotů na čas vyrážející po správné trase.

Vylétává se na 75 km dlouhou trať, na které přichází pro některé piloty velká krize již na cestě k prvnímu otočnému bodu. Patří mezi ně také Honza Jareš s Jonášem Horáčkem, kteří tam společně vyklesali až do úrovně skalnaté špičky. Naštěstí se jim podařilo relativně snadno zvednout.

Olda Brož už takové štěstí nemá a bohužel v první polovině trati sedá. Jonášovi se štěstěna rozhodla házet klacky pod nohy dále a přináší mu zpestření tasku – umírá jeho Air 3.

Víťa Pekárek s Tomášem Drncem letí, co to dá, a to stále nestačí na Petra Kostrhuna, který dneska opravdu zapíná turbo! Kosťa letí neskutečně a už teď je jasné, že pokud doletí, získá 100 % leading pointů, tedy víceméně bodů za úlohu leadera závodu.

Za prvním proletěným otočným bodem vidíme oddělujícího se Jonáše od hlavního balíku a vedoucího svou skupinu více severně – skoro by se chtělo napsat – snad neposlouchá svůj Air 3, kde je zobrazen pouze tento nápis, ale Jonáš evidentně ví, co dělá. Ze severního směru po chvíli stáčí zpět k první skupině, svou ztrátu neskutečně dolétává, velmi brzy tečne 3. otočný bod a velmi rychle letí do ESS za skupinou, ve které jsou tři naši piloti.

Mezitím Honza Jareš vypíjí svůj hořký kalich téměř do dna a u monitorů ho skoro odepisujeme. Letí ve 135 AGL, což je pod úrovní 250m kopců. Dochází ke třicetiminutové „zvedačce“, kdy tohoto neskutečně rozvážného pilota zachrání ptáci a trpělivost. Honza je rozhodnutý dostat se do kvalitní výšky, nepřistát za každou cenu, vidina okolní samoty a možnost čekat na svoz následně až do noci, ho žene dále. V oněch 250 m prý nebyl ani signál, v okolí pouze prašná cesta a jeden dům. Honza se přepíná do režimu „Hlavně přežít“, kdy vidina sebepomalejší cesty vzduchem je lepší, než autem po zemi!

Vpředu zatím stále boj o bednu. Tomáš Drnec následně píše, že task povedený, ale celkem náročný na výběr stopy, orografii, kterou tu vůbec nedokáže číst a na mraky, které si dělají, co chtějí!

Cca v polovině cesty ze 3. otočného bodu do ESS se pole rozdvojuje. Petr Kostrhun vybírá pro let jinou stopu a jeho skupinu to kousek před ESS značně utápí. Jonáš famózně dolétává do cíle 1:14 po prvním! Kosťa sice trochu na závěr ztratí na čase, ale získává 100 % leading pointů a získává v tasku 20. místo. Vzhledem k tomu, že 60. závodník prolétává ESS dvě a půl minuty po prvním, je to skvělý výsledek.

Moc se těšíme na další task, který se vzhledem k příznivému počasí snad uskuteční!

Den 7:

Včera čeští piloti avizovali předem, že počasí pro aktuální task není zcela jisté, možná se poletí, možná ne. Startovní situace přesně této předpovědi odpovídala. Samotný start byl 2x posunutý, nakonec však nedošlo ke zrušení tasku, nýbrž byl odstartován a málokdo tušil, že dojde na poměrně náročnou soutěž.

Zadání znělo 92,6 km, kdy museli piloti letět od startu pro startovní kružnici, kterou ovšem bylo nutné proletět zpět zvenku. Situace se startovním větrem v zádech často střídaly chvíle úplného bezvětří nebo slabého bočního větru. Když se tedy zadařilo odstartovat, a všichni piloti byli ve vzduchu, obloha se zatáhla, což zpočátku nebylo tak strašné, protože tvz. deka stale nosila, ale postupně kondice slábla a slábla, občas dokonce některý pilot trochu zmokl – nahlášený byl však jen bezpečnostní level 2, tudíž se letělo dále, a to tak dlouho, než všichni piloti postupně předčasně přistáli.

Zatažená obloha a slabá termika moc nepomáhala k top startům a i následně nedocházelo příliš k únikům, většina letěla konzervovaně a ve skupině. Letělo se velmi nízko nad zemí, což ilustruje bonmot z oficiálního rozhovoru ke 4. tasku: „Stoupáky jsme točili dost nízko, jeden jsem točil okolo stromu, tak nízko jsme byli“.

Všichni piloti trpělivě točili mírné stoupáky v nízkých výškách a očekávali zlepšení situace, ale toho se bohužel nedočkali – vyhrál ten, kdo zůstal nejtrpělivější.

Nejen čeští piloti brousili terén a letěli tu v 65, tu v 80 metrech and zemí, při dobrém stoupáku se dostali na 350 AGL. V první skupině se velmi dlouho drželi Jonáš Horáček a Honza Jareš a zrovna Honzu jsme u monitorů tipovali na dobrý výsledek, neboť je velmi trpělivý a tyto podmínky mu nahrávaly. Honza však glosuje: „Jo, ale nevydržel jsem s nervama, když mi skupinka začala ulítat. Špatně jsem odhadl vítr u skal, které jsem oblétal v závětří. Když jsem skálu obletěl, foukalo tam po kose a už jsem byl nízko a nezvednul jsem se. Nakonec na tu bídu ale docela dobrý.“

Před cílovou čárou, o které ovšem nikdo netušil, že bude tam, kde nakonec byla, se Jonáš trhnul od skupinky, která točila silnější nulku. Jonáš letěl dále, pravděpodobně proto, že byl níž než skupina – rozuměj – skoro kopal do stromů a přistál. Netrvalo však dlouho – jeden stoupák – a ostatní přistáli též.

Mnohem zajímavější to měl Petr Kostrhun, který musel přebrodit potok, na jehož druhé straně ho čekal svoz. Zvyklý na české potoky ho řádně překvapila hloubka potoku, kde utopil své žabky. Křídlo naštěstí tuto eskapádo přežilo zcela nedotčené.

Nakonec Jonáš Horáček skvělé 6. místo a v celkovém pořadí se posunuje na místo 5. Český tým včera 3. místo.

Další task byl kvůli počasí zrušen, což českým pilotům pomůže k nabrání trochy sil do dalších bojů. Petr využije volno ke zlepšení včerejšího úžehu, budou určitě také poznávat krásy okolí, neboť jak nám napsal Olda, v Brazílii jsou nesmírně pohostinní lidé, neustále ochotní být zcela nezištně nápomocní.

Den 8:

Dochází na odpočinkový den, ale ani to neznamená, že se v Brazílii nic neděje.

Podle pravidel musí být při dlouhých závodech alespoň jeden odpočinkový den, kdy se vůbec nevyrazí na kopec. Diskuze o tom, zda odpočinkový den zařadit nebo ne probíhaly na WhatsApp skupině už od předešlého večera – šlo o rozhodnutí, zda se odhlasuje nemít rest day vůbec, když se toho zase tolik nenalétalo, nebo ho zařadit.

Předpověď bídná, obloha se pomalu zatahovala, organizátor se rozhodl posunout výjezd o hodinu na 9:00. Olda si myslí, že posun byl záměr, aby se stihlo počasí definitivně zkazit dokud byli piloti dole a i ti největší optimisté aby byli nuceni uznali, že výjezd na start nemá cenu.

Nakonec se přesně tak stalo a den byl oficiálně zrušen.

Piloti se po snídani vrátili každý na svůj pokoj, k vlastnímu odpočinku, zpravodajským restům ap. Venku je hrozné dusno, v 10 hodin začíná pršet, obloha kompletně zatažená, takže i kdyby došlo ráno k výjezdu na start, piloti by se zase pokorně vrátili zpět a ke startu by nedošlo.

Oldovi se definitivně rozbíjí zip u batohu, domlouvá si proto u francouzů jiný na vypůjčení – i když běžně vozí náhradní batoh, tentokrát ho bohužel nevzal. Aby si mohl výpůjčku domluvit, musí se dostat k francouzské výpravě, což je cca 2 km chůze – ne zcela příjemné – voda se po dešti venku hned vypařuje a ovzduší lze přirovnat k prádelně. Jeho výlet však stojí za to, protože nakonec fasuje krásný zánovní 160l batoh SupAir ,s tím, že jestli se mu bude líbit může ho odkoupit. Po návratu se cítí jako po zdolaných 15 km, perfektní batoh ale pocity otáčí.

Drny poté přichází s nápadem, že by mohli jet někam na výlet. Vytipoval skály, kam by bylo možné vyšplhat, ale dešťová předpověď hází do plánu vidle a jede se do města Pancas, navštívit černé skály. Hlavní silnice, jak ji znázorňuje Google, je hlavní jen občas – jen na krátkých asfaltových úsecích, v mezičástech se jedná o dost rozbitou prašnou cestu – silnice je totiž teprve ve výstavbě. Pancas je nicméně moc hezké město s 23 tis. Obyvateli, obklopené obrovskými žulovými skalami, džunglí a všude kde to jde, jsou kávové plantáže.

Projíždějí se po okolí v džungli malinkým Fiatkem. Určitě to není žádný offroad, ale zkušený pilot Honza Jareš si to dává jakoby nic. Fotky z této nádhery napoví více. Skupinu ani jednou nezasáhne déšť, kluky víceméně předchází, neboť lze na zemi vidět jeho pozůstatky.

Příjemně unavení se vrací nabrat síly na dnešní task, který se již blíží.