Pojďme se podívat trochu na zoubek současným závodním XC sedačkám a to v několika dílech. V dnešním 1. dílu se podíváme na obecné rozdělení přeletových sedaček, vysvětlíme si hlavní rozdíly mezi klasickými sedačkami a ponorkami a zkusíme se zamyslet, pro koho je která sedačka vhodná. V dalším dílu se pak podíváme na zoubek přímo ponorkám – jejich rozdělení, změnám v čase, na různé doplňky i pocity a recenze pilotů.

Pravěk

Zcela prvním paraglidovým sedačkám se zde věnovat nebudeme, to je materiál na úplně samostatný článek, ale alespoň malá zmínka pro nejmladší generaci. První lety se většinou uskutečňovaly, v horolezeckých sedácích, což nebylo příliš pohodlné a  velmi brzy se pustili piloti do šití pohodlnějších sedaček. Míra Peč z Liberecka nám k tomu poznamenal toto:. „Sedačky jsme šili jak průmyslovými stroji, tak i ševcovskými mašinami od Kaiserslauternu, ale měli jsme je trochu jiné, než západní sedačky. Inovovali jsme je zašitím překližky do sedací části. Výhodou bylo, že pilot seděl jak na židli a při přistání na zadek překližka ochraňovala jeho pozadí“.

První generace sedaček v 80. letech tedy tvořil hlavně pruh látky nebo popruh pod sedací částí, neměly většinou žádná záda, žádnou oporu, natož kapsy. Rozhodně byste v nich nenalezli žádný chránič páteře. Řízení bylo hlavně o stabilitě, pohodlí se vůbec neřešilo.

Následně došlo během 90. let k používání především otevřených sedaček, přibyla zádová opora, některé modely měly tenkou pěnovou ochranu, začaly se objevovat karabiny, nastavitelné popruhy, hrudní popruh. Sedačky se začaly vyrábět jako samostatné produkty, ne jen upravené úvazky. Většina sedaček byly jednoduché sedací postroje bez aerodynamických prvků, často bez kokonu nebo s minimálním krytím nohou. Sedačky disponovaly speedem, zadní kapsou, většinou bočním prostorem pro kontejner se záložkou a také chráničem. Sedačky na fotce disponovaly ne zcela optimálním (způsoboval často i nepříjemná zranění) kevlarovým chráničem nebo jednoduchým pěnovým chráničem. Tyto sedačky měly tzv. křížáky, tedy přední křížové popruhy, které zabraňovaly stranovému vyklápění sedačky.

Přechod na kokon

Přechod z klasických sedacích paraglidových sedaček na sedačky kokonové probíhal postupně, především během přelomu 90. let a začátku 21. století (paralelně docházelo k vývoji i otevřených sedaček, které se stále používají, mají své místo a vznikem kokonů nezanikly – otevřeným sedačkám se budeme věnovat ve 3. dílu série). Nešlo o náhlou změnu, ale o vývoj poháněný závodní scénou a zvyšujícími se požadavky na aerodynamiku, komfort a výkonnost při přeletech.

Historie přechodu na kokonové sedačky:

• Konec 90. let: Závodní piloti začínají používat primitivní verze kokonů – např. jednoduché látkové „fusaky“ navlečené přes nohy, které zlepšovaly aerodynamiku. Bohužel jsem nenašla žádné dobře dokumentované fotografie z raných, skutečně primitivních kokonových sedaček z 90. let. Jednalo se tehdy často o experimentální řešení, která nebyla masově zaznamenána a málokdy se dodnes dochovala v publikovatelném archivu. Pokud fotografii takové sedačky s kokonem vlastníte, budu za ni ráda a přidám do článku.
• 2000–2005: Výrobci začínají nabízet integrované kokonové sedačky, které byly pohodlnější a aerodynamicky optimalizované. Mezi prvními značkami, které s tím přišly, byly Woody Valley, Advance, Kortel a další.

První komerční sedačky s kokonem:

• Nelze s jistotou určit jediný model, který byl úplně první, protože různé značky experimentovaly přibližně ve stejnou dobu. Navíc v paraglidingu, více než kde jinde, platí při rešerších jednoduché heslo, které se člověk dozví téměř vždy a všude: „Byl jsem první!“   Zcela seriozně však mezi prvními sériově vyráběnými kokonovými sedačkami byly:
• Advance Impress (1. generace) – okolo roku 2003–2004, určená pro závodníky, velmi inovativní v té době.
• WoodyValley Race – jedna z prvních plně integrovaných závodních sedaček s kokonem.
• Kortel Kanibal – kolem roku 2006, později velmi oblíbená mezi závodními piloty.

Jaké byly především důvody přechodu na kokonové sedačky?

1. Aerodynamika – výrazně snižují odpor vzduchu (až o 10–15 %), což vede k lepší klouzavosti.
2. Termika a komfort – kokon udržuje nohy v teple během dlouhých přeletů.
3. Závodní výhoda – v závodním létání jde o každé procento výkonu navíc.

Přeletářské a závodní sedačky od roku 2014

Mezi typické špičkové sedačky z let 2014–2020 patřily (a často jsou stále létané):

• Gin Genie Race 2/3 a 4
• WoodyValley X-Rated 6 / XR7
• Skywalk Range X-Alps (lehké XC)
• Advance Impress 2/ 3 / 4
• Kortel Kanibal Race / Race II
• Ozone Exoceat

Tyto sedačky mají  většinou:

• Aerodynamický „kokon“ (podnožník), ale bez vnějšího nafukovacího pláště (ujal se název obálka).
• Ochranu zad – nafukovací, pěnovou, coroyd
• Pultík s přístroji.
• Aerocon –  ocas, čůro aj.
• Dobrý komfort pro dlouhé lety, ale aerodynamický odpor je vyšší než u pozdějších ponorek.
• Některé ze sedaček mají prkénko (Genie Race, Kortel Kanibal Race), některé prkénko nemají (Advance Impress/lightness), některé sedačky si lze pořídit jak s prkénkem, tak bez něj. U závodních sedaček prkénko nalezneme vždy.
• Prostor pro 1– 2 záložní padáky, 3 jen pokud si pilot přidá na pultík, což jde téměř na každou sedačku vyjma ponorek.
• Prostor pro balast.
• Možnost snadné instalace zařízení na vyměšování.
• Více různých kapsiček a kapes.

 Pro koho je která sedačka vhodná?

Co znamená název „ponorka“ u paraglidových sedaček

„Ponorka“ je slangový výraz pro závodní sedačku s externím aerodynamickou obálkou , často nafukovací, která výrazně snižuje odpor vzduchu s cílem maximalizovat klouzavost při vysoké rychlosti.

Hlavní představitelé:

• Ozone Submarine
• Gin Genie Race 5

Náznaky konceptu také u Niviuk Arrow Race, nebo koncepty Skywalk či Woody Valley

Vývojová osa závodních sedaček až po ponorky

 Srovnání: klasické závodní sedačky vs. ponorky

 Zásadní rozdíly v pocitu a výkonnosti

• Výkonnostní přínos ponorek je hlavně na speedu (50+ km/h).
  Například při soutěžním přeskoku s aktivním speedem může „ponorka“ ušetřit i 20–30 m výšky na každém kilometru.
• Oproti starším závodním sedačkám menší velikost složené sedačky.
• Nevýhodou je méně přímý kontakt s křídlem v jemné termice – těsnost sedačky tlumí zpětnou vazbu. Při nestandardních letových situacích možnost zakrytí výhledu pilota vuyfouklým aerokonem, vysoká teplota uvnitř sedačky za letu (sedačka je natlakovaná a je v ní velmi nekomfortní klima, především, když je pilot níže nad zemí), zhoršená viditelnost – primárně pod a za pilota.
• Start a přistání: Ponorky mohou být nekomfortní při oblékání, nafukování obálky, orientaci při přistání. U starších verzí je potřeba obálku po startu ručně zapnout a před přistáním rozepnout (tedy v celkem zátěžových okamžicích – start a přistání – nutnost krátkodobého přerušení pilotáže).
• Servisovatelnost: Klasické sedačky jsou snazší na údržbu, ponorky vyžadují větší opatrnost s ventily, zipy, límcem, avšak umožnují snadnou výměnu obálky v případě poškození.

Kdo může tratit po přechodu na ponorku

• Piloti, kteří nelétají na plném speedu – výhodu nevyužijí.
• Ti, kdo dávají přednost komfortu a jednoduchosti, např. při hike&fly nebo volném XC.
• Závodníci s malým rozpočtem – ponorky jsou drahé (2500–3000 EUR).

Kdy zvolit klasickou závodní sedačku a kdy ponorku

Klasická závodní sedačka
→ Komfort, snadná manipulace, silná pasivní ochrana, nižší cena.
Ponorka
→ Závody, silný důraz na výkonnost v přeskocích, max. aerodynamika, min. odpor.

V příštím dílu se podíváme podrobněji na změny při vývoji ponorek a přineseme info o ponorkách obecně.

K.H.  (Děkuji pilotům L.H., K.H. a O.P. za editaci a supervizi)