Jak začít závodit v přeletech.
Slovo „Závody“ má v paraglidingu úplně jiný význam, než který znám z běhání, triatlonu nebo skoků na lyžích. A protože slýchám od začátečníků nerelevantní důvody, proč na závody nejezdit, zkusil jsem své pocity a dojmy sepsat tak, aby si pilot bez zkušeností mohl vytvořit o závodech lepší představu. Přidal jsem pár osobních tipů, jak si vybrat ideální závod, jak se na něj přihlásit a jaká závodní taktika se mi v začátcích osvědčila.
Proč se zúčastnit závodů?
Mnoho výborných pilotů má za sebou závody v přeletech: Chrigel Maurer, Alex Robé, Karel Vrbenský, Tomáš Brauner, … a mnoho dalších. Některým závody ani moc nešly, nebudu Karla jmenovat, ale přesto je vnímají jako důležitou zkušenost. Závod Vás naučí dovednosti, které běžný samotářský pilot získává velmi obtížně:
- Naučit se létat v ne ideálních podmínkách (přeletář zústává doma, a slabší místo na trati ho pak spíše posadí)
- Zjistit, kdy lze bezpečně zrychlit (přeletář obvykle dotáčí za každou cenu)
- Naučit se spolupracovat za letu (přeletář létá spíše samostatně)
- Lépe porozumět termice (lze analyzovat okolní místa ve stejném čase, což se u přeletů moc často nestane)
- Letí do míst, kam se běžně nepodívá (což mu poskytne novou perspektivu k fungování termiky)
Dodnes mám živě před sebou, jak jsem nevěřícně v Kruševu kroutil hlavou, proč jedu na kopec, abych pak uletěl na školním křídle přes 80 kilometrů v jasně „nepřeletových“ podmínkách. Po závodech jsem přijel do ČR, a následující 3 lety vyšvihnul na svém béčku 3 trojúhelníky 50+ km, o kterých se mi předtím jen zdálo, což mi na poslední chvíli zajistilo i vítězství v kategorii Rozlet.
Kdy je ideální začít se závody?
Rozhodně by pilot měl umět:
- zvládnout start i za horších podmínek (např. boční či nárazový vítr)
- spolehlivě vytočit stoupák
- přistál párkrát v neznámém terénu (chyba v rozpočtu se nepočítá)
Naopak, pokud už pilot uletěl několik stovek na snadných terénech (Kobala, Bassano), ale z nějakého důvodu mu to jinde nejde, včera bylo pozdě.
Jako speciální situaci lze považovat okamžik, kdy má pilot obavy z návratu k autu v případě vyhnívky. K přetržení „pupeční šňůry“ a následného svozu jsou i malé závody výborný nástroj.
Co na závodě očekávat?
Závody v přeletech jsou pro většinu účastníků hlavně společenskou událostí, už proto, že většinu času pilot čeká (na start, na počasí, na svoz, na výsledky…). Tradiční task se letí cca 2 h, tj. ti pomalejší budou ve vzduchu hezký den cca 4 h denně. Závod se obvykle koná 3–7 dní, každý den se letí jiná soutěžní úloha (task) dle aktuálních povětrnostních podmínek.
V případě neletového počasí zajišťuje organizátor dobrovolný náhradní program, túra, kanoe, koupání, paintball apod.
Nelétá se na body do ČPP, takže ač podáte výborný závodní výkon, nečekejte bodovou nadílku. Xcontest běžně ukáže 50–80 km i při 100 km soutěžní úloze. Také honiči hodin budou vyloženě frustrovaní z čekání na start v podmínkách, kdy už lze letět. Mně pomohlo zapomenout na ČPP i hodiny, a učit se létat do cíle s ostatními, ale zda je to možné pro ambiciózní piloty, nedokážu odhadnout.
Jak závod probíhá
Ráno vstanu, dám si snídani a mrknu na whatsapp či telegram, kdy je sraz nebo zda není odsunut na později z důvodu počasí. Strategickým místem se stává záchod, obzvlášť pokud není přímo na startu. Zabalím přes noc dobité přístroje, pro jistotu zkontroluji přítomnost nezbytné výbavy v batohu a snažím se být včas u vývozu/výšlapu na start.
Na startu čekám na briefing, mezitím si vybalím a připravím vybavení tak, aby mi zbytek přípravy ke startu nezabral více než pár minut. Jelikož je většinou dost času, věnuji se důkladně kontrole uzlíků na šňůrách a poté opětovně přikryji křídlo.
Po briefingu, kde se dozvím trať a aktuální podmínky, si nahraji trať do telefonu a dříve či později odstartuji. Ve vzduchu si osahávám podmínky na různých místech kolem startu a postupně se snažím zaujmout co nejvýhodnější pozici.
Po startu letím do cíle, pokud nevyhniju po cestě.
Po přistání ohlásím polohu, sbalím věci, a čekám na svoz. Obvykle u toho sním vyfasovanou svačinu. Pokud přistane víc pilotů na stejném místě, sdílíme si zážitky a zkušeností z letu.
Večer dám sprchu nebo koupání, nějaké jídlo, dám si nabít přístroje, vyměním smradlavé kusy oblečení, dám vyvětrat boty, zanalyzuji svůj let a hlavně lety lepších pilotů a odpočívám. Piloti se druží a baví každý dle svého gusta.
Poslední den závodu si dojdu stoupnout na stupně vítězů, nebo zatleskám šikovnějším pilotům.
Co potřebuji?
V zásadě mi stačí certifikovaná povinná výbava, v ČR s platným technickým průkazem na křídlo. Z dokumentů potřebuji navíc tzv. digitální FAI kartu (vydá Svaz PG), a IPPI level 5 kartu (vydá Váš instruktor), která říká, že umím bezpečně přistát v neznámém terénu. Jedná se o náklady v řádu stokorun.
Vysílačka 2m kvůli instrukcím organizátora za letu nebo případné komunikaci na místě bez signálu. Je třeba mít ji odblokovanou i mimo radioamatérské pásmo, což mají všechny levné běžně.
Potřebuji i přístroj, který mi umožní zadat závodní úlohu. Stačí telefon a aplikace xctrack free, nebo flyskyhy+závodní plugin u jablíčkářů. Levnější varia s gps to obvykle neumožňují, ale vždy si můžu koupit extra obal a samolepicí suchý zip na svůj telefon.
Soutěžit se dá i na EN-A kluzácích, pokud se pilot smíří s tím, že nemá šanci vyhrát. Osobně jsem prvních několik let závodil na EN-B, a často porazil i mnoho pilotů na výkonnějších křídlech.
Kolik to stojí?
Startovné za poslední roky vysoce překonalo inflaci a dnes stojí typicky 2500–9000 Kč za závod, dle délky závodu a místa. Celková cena se dostane ke 3 tis.u nejlevnějších závodů za humny. U závodů v dojezdu autem bych počítal 1 až 2 tis. za den, když budu šetřit. Pokud si dopřeji nebo se musím přepravit letadlem, vyjde mě jeden závod na 20–50 tis.
Mnoho pilotů oceňuje hodnotu získaných zkušeností výše a tedy vlastně levněji, než kdyby létali samostatně. Hypotézou budiž, že i přes vysokou cenu je drtivá většina závodů plně obsazena.
Jak si vybrat závod?
Určitě dle finančních možností a vybavení na jakém létám.
Pokud mám hluboko do kapsy, je nejlevnější obvykle Česká liga. Na druhou stranu, závody v našich podmínkách jsou často „jen“ snahou o společný přelet a mě výrazněji posunulo až MČR v Kruševu, kde jsem létal sedm dní v kuse. Závod začíná již v rychlosti přihlašování, ale po ústupu covidu už to není naštěstí tak nabité.
Jakýkoliv závod v dojezdu autem je levnější, než přeprava letecky. Nákladově jsou velmi zajímavé chudší státy v dojezdu autem, asi nejznámějším je Bulharsko/Sopot, a Makedonie/Kruševo, ale i mnohé rakouské a německé závody umožňují rozumné kempování na parkovišti, takže náklady lze udržet poměrně nízko.
Ideálním vstupem pro piloty EN-A až EN-C jsou závody určené právě pro tato křídla. Dnes: Ozone Open, SRS, Flymaster open …, v minulosti Serial Cup. Obvykle se pořádají na nezáludných a spolehlivých terénech, ale připlatíte si. Na druhou stranu na nich lze obvykle vyhrát zajímavé ceny v tombole, a obsahují často i veřejnou analýzu dne od zkušeného pilota nebo pár top pilotů na školních křídlech, kteří Vám i tak uletí klidně o hodinu.
Potom je vhodný jakýkoliv závod, kde je pro vítěze méně než 60 bodů. To obvykle zaručuje, že tam je dostatek pilotů, kterým začátečník může stačit. Počet bodů pro vítěze lze najít na záložce FORECAST na na detailech každého závodu. Zjednodušeně, bodový systém počítá světový žebříček přihlášených pilotů (lepší polovina) vs. světový žebříček nejlepších pilotů (stejný počet). Teoretické maximum je 120 bodů pro vítěze, minimum je 20 bodů pro vítěze.
Pro závody PWC (Paragliding World Cup) a jejich Superfinále platí specifická nominační kritéria, která nebudu rozepisovat. Jinými slovy, tyto lze s klidem vynechat. Pre-PWC je ale oproti tomu de facto běžný závod a ten lze do výběru klidně zahrnout.
Na Youtube jsem si vyhledával videa ze startu i ze vzduchu u terénů, které jsem neznal. Dodnes nemám rád skály (vzduch tam kope), krátké startovačky, plytké kopce a hlavně místa s málo přistávačkami a Youtube mi vždy napovědělo, zda a v jaké míře to mám očekávat.
Ideální je jet s více lidmi a o náklady na cestu a ubytování se podělit. Na stránkách závodu je vidět, kdo z Čechů se hlásí, i kdo už zaplatil a kontakt lze většinou přes známé dohledat.
Část závodů může být zrušena, nebo zážitek snížen špatným počasím. To k našemu sportu prostě patří a zabránit tomu nikdo neumíme. Organizátor při zrušení často vrací většinu ze startovného a v případě možnosti bezplatného storna to vyjde na pár desítek euro. Nikdy nečekám 100% efektivitu a mívám v záloze náhradní program.
Stručně: Zhodnotit lokalitu, celkové náklady a kvalitu závodu odpovídající svým zkušenostem. 
Tipy, jak uspět v závodě
Dobrá rada nad zlato. Osobně bych doporučil na méně výkonných křídlech pojmout závod jen jako společný přelet s cílem něco se naučit a ideálně se u toho dopravit se do cíle.
Vytipovat si obtížná místa, kde si rozhodně dobírat výšku (před přeskokem údolí nebo před otočňákem v rovinách proti větru). Nebát se kohokoliv na taková místa zeptat, každý pilot v módu čekání každému rád poradí.
Pozice půl hodiny před startem není ve vzduchu moc důležitá, nebýt zbytečně nervózní ani agresivní. Posledních 10 minut už by se ale nemělo měnit místo startu ani stoupák hledat, protože pak start nejspíš nelze stihnout včas, což tedy také není tragédie.
Když ostatní ve stoupáku nad vámi vyrazí na přeskok, je dobré si v klidu dotočit nad(!) jejich výšku. Pokud to člověk neudělá obvykle rychle zapláče!
V rovinách letět raději ve skupince než sami. Pokud člověk letí sámi, a když nevít kudy to je lepší, letět nejkratší cestou do cíle.
V horách podél hřebene je samostatný let o dost jednodušší, takže to občas klidně zkusit jinak než gaggle a porovnat výsledek.
Když dojde někde ke zdržení, nevěsit hlavu a zkusi se prostě zvednout. Pod mrakem o 30 minut později člověk zjistí, že stále není poslední.
Po letu či vyhnívce hledat, co šlo udělat jinak oproti úspěšnějším pilotům na stejné kategorii křídla.
Zbytečně neriskovat, poškozené vybavení nebo zdraví nestojí ani za vítězství v závodě.
Každý cíl oslavit.
Jak se přihlásit na závod
Projdu si stránky a vyberu si závod, který mě zaujme (doporučuji vyfiltrovat pouze xc paragliding). Jelikož se kritéria výběru liší, registruji se všude co nejdříve. Někde rozhoduje čas registrace, jinde umístění ve světovém rankingu, a často jsou nějak zvýhodněné určité skupiny pilotů (na Českou ligu Češi…) a často je to kombinace všeho. Pokud o závod hodně stojím, přečtu si podrobně pravidla výběru a případně poznamenám čas registrace do kalendáře. Nejvíce závodů se vypisuje v zimě, leden – březen), ale na nezaplněné závody se lze přihlásit kdykoliv. Některé závody odkazují na jiné stránky, ale všechny závody by zde měly být dohledatelné.
Pokud mě vyberou, přijde mi email k zaplacení. Rozhodnu se, zda opravdu chci jet, zaplatím, najdu si ubytování a mám hotovo (případně si zajistím IPPI + FAI kartu a zkontroluji pojištění).
Reprezentace
Repre se vybírá podle světového žebříčku, tj. 4 nejlepších závodů, pro nárok na podporu od svazu stačí dle sezóny 80–120 bodů v sezóně. Záludností, ale zároveň i výhodou systému je, že s uplynulým časem se hodnota bodů ze závodu snižuje, zpočátku velmi pomalu.
Svaz má ze zákona povinnost zajišťovat reprezentaci, proto vybraným pilotům může na některé závody přispívat, ale v celkových nákladech na této úrovni lze očekávat spíše symbolickou finanční podporu. Po nedávných investičních dotacích by pro někoho mohlo být zajímavější získání nároku na zapůjčení závodního křídla, sedačky, přístroje nebo záložky.
Aktuální žebříček lze nalézt zde.
Shrnutí
Po závodních zkušenostech jsem určitě všestranějším pilotem. Zvládnu přelet, když je deka, silnější vítr, bezoblačná, někde musím do závětří.. vždy něco uletím. To bylo mým hlavním motivem a ten jsem si dokonale naplnil.
Dnes mi závody přijdou jako zajímavější létání v porovnání s čekáním na perfektní počasí a pak snaze letět trasu jako tisíc pilotů přede mnou, jen ji zkoušet trochu protáhnout. Takhle se podívám na místa, kam bych jako přeletář nikdy neletěl, což považuji za velkou přidanou hodnotu.
Také jsem potkal mnoho nových lidí, z nichž někteří se stali mými novými přáteli, což je k nezaplacení.
O autorovi
Nejsem rozhodně nejlepší závodní ani přeletový pilot. Jako účastník více než 50 závodů všech úrovní jsem ale i nějaké medaile posbíral, a to napříč téměř všemi kategoriemi, tedy vyjma Žen a Juniorů.
Autor: Petr Kοžíšek
Připravila: Klára Hadašová
