Eigertour 2025Winter Eigertour 2025
Dva dny před startem závodu jsem uvažoval o zrušení přihlášky, ale pak se mi ozval Sebastian Weber, dali jsme dohromady tým a řekl jsem si: „Jdeme do toho!“ Později se to ukázalo jako nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat.
Winter Eigertour je jedinečný třídenní etapový závod dvojic ve švýcarských Alpách kombinující skialpinismus a paragliding. Kromě samotného závodu je to také skvělá příležitost strávit pár dní ve skvělé společnosti ostatních závodníků.
Naše základna tentokrát byla ve vesnici Hospental, obklopené horami a s dobrým vlakovým spojením do přilehlých údolí. To poskytovalo dostatek možností pro plánování denních etap i v případě složitých meteorologických podmínek, které nás provázely po celý závod. Na závod jsem se rozhodl si vzít svůj starší padák Air Design Hero 1, „veterána z X-pyru“, což je sice 3 lajna, ale je ultra lehký a hezky startuje i za bezvětří nebo s větrem do zad.
Den 1
První etapa nás zavedla přes žebro Winterhornu, Andermatt, Oberalppass a Stavel Nual až do cíle v Sedrunu. První část v kantonu Uri byla dost větrná s nízkou základnou mraků, což znemožnilo lítání (nebo alespoň by to nebylo efektivní). Za Oberalppassem ale vítr zeslábl, což nám dalo určitou šanci letět alespoň z posledního otočného bodu do cíle.
První dva týmy byly opravdu silné a my jsme s dalším týmem soupeřili o třetí a čtvrté místo. Na etapu jsme se rozhodli vzít padáky, zatímco ten druhý tým je nebral, takže jsme se s nimi snažili držet krok a soustředili se na úplně poslední část. Podmínky byly hraniční, ale naštěstí pro nás se dalo letět, takže jsme přistáli v cílové kružnici na 3. místě (i když jsme si teda neužili poslední sjezd v čerstvém prašanu).
Den 2
Na druhou etapu jsme se přesunuli do oblasti Goms v kantonu Wallis. Očekávaný severní fén předurčil trasu po jižní straně údolí. Startovalo se z Oberwaldu a trasa vedla přes tři otočné body v nadmořských výškách 1950 – 2300 m n. m. až do cíle ve vesnici Muhlebach, kde v kavárně pracuje moje přítelkyně Kristýna. Protože jsem si doma zapomněl zubní kartáček a ona mi ho tam přinesla, motivace k dokončení etapy byla o to větší.
Diskutovali jsme se Sebim různé taktické možnosti a chtěli jsme protnout alespoň poslední otočný bod a cíl vzduchem. Ostatní týmy také zvolily různé taktiky, což bylo pro závod zajímavé. Myslím, že jsme si vedli dobře až k druhému otočnému bodu. Odtamtud jsme chtěli pokračovat až na hlavní hřeben, ale vítr se nám zdál příliš silný, takže jsme se rozhodli startovat z nižšího sněhového plata. Strávili jsme tam snad hodinu pokusy o start v poryvovém větru, který se neustále točil, rozmotáváním šňůr z křoví a podobnými kratochvílemi.
Nakonec se nám sice odstartovat podařilo, ale přistáli jsme zase jen o kus dál v údolí, což znamenalo dalších 800 výškových metrů na poslední otočný bod a start – tentokrát zas pro změnu s katabatickým větrem. Naštěstí jsme odstartovali hned napoprvé a chvíli to dokonce vypadalo, že bychom mohli doletět až do cíle. Nízký mrak a protivítr za posledním žebrem nás však rychle uzemnil, takže poslední 2 km jsme museli dojít po silnici. Do cíle jsme dorazili jen 20 minut před časovým limitem na 4. místě. Byl to opravdu náročný den! Dort a kafe v Café Hängebrigga byly zaslouženou sladkou tečkou.
Den 3 – závěrečná „skimo“ etapa
Poslední den byl neuvěřitelný a na rozdíl od předchozího dne štěstí stálo na naší straně. Závěrečná etapa vedla ze sedla Oberalppass přes Pass Maighels, Gefallenluecke zpět do Hospentalu. Kvůli profilu trasy a silnému větru ve vyšších nadmořských výškách jsme se rozhodli jít nalehko a stejně jako většina týmů nechat padáky doma. Uvědomili jsme si, že stále bojujeme o pódiové umístění, takže jsme si naplánovanou trasu nahráli do hodinek, abychom minimalizovali chyby v navigaci.
Závod začal podle očekávání – dva silné týmy v čele a my jsme se drželi s našimi soupeři na 3. a 4. místě. První freeride směrem k Vermigelhuette v téměř perfektních sněhových podmínkách jsme si parádně užili a pak se začaly dít věci. První tým zabloudil a později se museli vracet, čímž ztratil naději na pódiové umístění. Druhý tým převzal vedení, ale musel prošlapávat novou stopu v hlubokém sněhu, takže jsme nakonec dorazili do sedla Gefallenluecke na 3. místě jen asi 3 minuty za vedoucím týmem. Rychlé sundání pásů na neskutečně větrném místě a pustili jsme se do posledního sjezdu směrem k cíli.
Sebi konečně využil potenciál svých širokých a dlouhých lyží a tento sjezd jsme si dali pěkně v závodním stylu. Brzy jsme předjeli naše soupeře o celkové pódium a ke konci sjezdu jsme dokonce dohnali první tým. A pak rozhodla rovina – Nicola z vedoucího týmu měl na skluznici led, a kvůli velkému tření mu to moc nejelo, takže jsme ho nakonec také předjeli a vyhráli etapu s náskokem necelé minuty před druhým týmem. Byl to neskutečný finish! Myslím, že na ten den dlouho nezapomenu.
Díky tomuto výsledku jsme skončili na 3. místě v celkovém pořadí.
Gratulace všem zúčastněným týmům, věřím, že jsme si to všichni společně v Hospentalu skvěle užili. Velké díky také Michu Witschimu, jeho rodině a všem, kteří se podíleli na organizaci a tři dny se o nás starali. A nakonec klobouk dolů před Sebastianem, který celé tři dny šlapal neskutečně i s těžkými lyžemi a byl schopný se mnou vytvořit tým pouhé dva dny před závodem. Jsem opravdu vděčný, že jsme si toto dobrodružství mohli užít spolu!
Foto: Tobias Dimmler https://www.instagram.com/betweensummitandsky/, Tomáš Matera, Sebastian Weber, Michael Witchi
