16.8. odlet z Ruzyně
Sešli jsme se všichni a včas :o). Navážili, zabalili, odbavili. Slečna z ČSA už v Praze naznačovala potíže se zavazadly, které systém „nepřijal“ najednou a v Madridu prý někteří budou muset dát o sobě vědět….
Madrid: Vše má být OK a zavazadla letí s námi. Část výpravy využila čekání na letišti výjezdem do města. My ostatní jsme využili pohostinnosti letištní haly. Nemají tu však vyhlídkovou terasu :o)
Odlet do tmy směr Ovidio byl pastvou pro oči.
Ovidio nás přivítalo deštěm a ztrátou části zavazadel :o( Může-li se něco pokazit, pokazí se to. Po součtu ztrát se do původně avízovaných potíží skupiny - Pavel Březina, Jozef Káčer, Tomáš Berka zařadil i Míša Křivánek. Naložili jsme tedy co bylo a vydali se směr Chozas de Abajo…..

17.8.
Noční jízda a stavění stanů proběhlo v pohodě a tak jsme každý spali „ve svém“. Ráno kolektiv zahájil stavbu zbývajícího společného kulturního a jídelního stánku. Hotový přepych :o) Déšť nás neopouští, ale přichází příjemné pozvání na zahajovací uvítací setkání v Leonu. Jedou skoro všichni a ochutnávka zdejšího vína a specialit má úspěch. Zlatou tečkou (počasí-nepočasí) je zmrzlina! I zavazadla se našla a tak už snad jen to počasí.

18.8.
A je to tady. Letíme. Plocha vůkol jak na Hané. Další překvapení až po obdržení map……. Registrace je za námi a první zkoumání mapy také. Je to 1:100 000 edice 1980! Oproti Portugalskému mistrovství v roce 2004 ale došlo ke zlepšení :o) Tam to bylo podle 1959….. Výlet do města je ve znamení doplnění zásob, paliva a nákupu zdejších map s větším rozlišením. Je to užitečná tradice. Bohužel ne všechny mapy, co bychom potřebovali, jsou k dispozici :o( Nevadí, však my se neztratíme. Leje jako z konve a vypadá to, že jsme svědky pěkné anomálie. Prý tady v srpnu průměrně prší max. 3 dny :o)))

19.8.
Vzhůru do oblak. Teď už i s mapou. Chybí jen dálnice :o), cesty, kanály pro zavlažování, nové budovy….. Španělé se přiznali, že tady letos měli už dvě kola jejich seriálu mistrovství. Mají tedy natrénováno. Jestli se poletí nějaké lety „po kružnici“, bude to fuška. Zlatá Česká kartografie a Svaz turistů! Po přistání a úklidu strojů zase začalo pršet…. Už to nebudeme ani počítat, kolikátý den. Navečer se ale vyčasilo a tak slavnostní zahájení proběhlo pod modrou oblohou.. Tedy bývalo by proběhlo, kdyby španělská dochvilnost nezapříčinila mírné hodinové zpoždění :o) Pak už však vše běželo jako na drátkách. Jen se trochu :o) ochladilo a rozfoukal vítr. Všichni měli husinu jako pralinky. Kromě nás! Nám to moc slušelo a hřálo. Dokonce jsme málem na naší bundu draftovali mistra světa z francouzského týmu…. Někteří sportovci jsou duše prodejné… :o) Grafický návrh na týmová trička, čepice a polepy aut i letos připravil pro náš tým osvědčený Jaromír Páv 603483277. Zbývající část našeho týmového oblečení vybavila a zajistila „naše“ Alenka – týmový logistik a nákupčí. Letos máme největší vlajku hned po Španělech a na kulturní části zahájení jsme bodovali i trochu jinak. Zdeněk Andrlík dodržel tu část FAI pravidel, která mluví o sdružování národů. Při předvádění místního sportu v podobě zápasu s koženým páskem se Zdeněk Andrlík „zapojil“. A celý tým a Česká republika zaznamenala kladné body. Místní borec sice vyhrál v tříkolovém zápase na body, ale od té chvíle všichni vesničané, piloti a organizátoři poznali, že s námi musí počítat :o)

20.8.
Jedeme na ostro. Navigace s traťovou rychlostí. Na rozcvičení 80 km a 2 hodiny ve vzduchu. Neztratili jsme se a letěli jsme jak „stroje“ :o) Více ve výsledcích. Každopádně moc hezké ANTRÉ. Odpoledne návdavkem další 3 technické disciplíny. Start za body, japonský slalom a přesnost přistání. Pak plnění. To jsme dokončili až za tmy. Spát jsme šli ještě dnes. Plnění na ekonomiku pro lov otočných bodů: 4 kg paliva krosny a 5 kg tříkolky. To je novinka. Měření paliva není na objem, ale právě na zmíněná kila. Organizátoři měli připraveny 4 váhy a docela jim to šlo od ruky.
Ještě k polednímu odpočinku. Těsně před obědem se část výpravy vydala na „zdravotní procházku“ do dolíčku vedle areálu letiště. Ten je lemovaný vchody do vinných sklípků. Původní záměr „jen na čumendu“ se ale zvrtnul. Neuvěřitelná náhoda tomu chtěla a kluci narazili na sklípek, ve kterém probíhala rodinná sešlost místního borce, se kterým si to Zdeněk předešlý den rozdal v zápase. To bylo radosti! Svět je malý :o)

21.8.
Nastupujeme do ekonomické disciplíny. Plánujeme společně a část z nás i společně odlétá na podobnou trať. Netušíme ještě, jak si stojíme oproti soupeřům, ale brzy to zjistíme. Výlet je opět na 1hodinu a 45 minut a není to tak zlé. V tříkolkách dokonce vynikající. Až se nám povedlo znejistit soupeře. Rozhodně se cítili na víc. Kromě toho jsou pro ně motory Simonini „out“ a tohle neunesli. Našich 12 bodů vůči jejich 9 vyvolaly pochybnosti o způsobu tankování. Pokus dobrý, ale my jsme se nedali a vykázali je i s jejich pocity do patřičných mezí. V krosnách je však situace jiná. Angličané tu létají s čtyřtaktem, který jim údajně létá jen za 1,8l. Přivezli 17 bodů!
V této disciplíně si z našich vykoledoval 0 bodů Marek Schulz. Držel se statečně a letěl s námi „na rodinný výlet“. Jeho stroj však přece jen baští o něco víc a navzdory včasnému rozhodnutí zkrátit trať nedoletěl na letiště o 2,999 km :o) z celkových 70km uletěných. V 10:30 jsme všichni na letišti a jdeme tankovat na další ekonomiku….
Tentokrát čistou – tedy do termiky. Krosny 3kg, tříkolky 4 kg. Startovní okno je plánované na 14.30 hod. Stejně jako na našem mistrovství ČR tu máme potíž s TMA letiště v Leonu. Zadání disciplíny se tedy komplikuje o zadání okruhu s omezenou výškou do 300m AGL a stanovení náhradního letiště, kam budeme také po ukončení disciplíny přistávat. V praxi to znamená, že jsme se „prodrncali“ 18 km do volného prostoru a tam začali točit opravdové stoupáky :o) V této disciplíně většinou dostaneme na frak… Odlétat na pár litrů 3 hodiny není málo! Ale tady proti nám stojí termičtí Španělé. Uvidíme….
Do disciplíny jsme odstartovali postupně během hodiny. Poslední se vydali směr záložní letiště Michaela Machartová a František Salava. Ten před startem stihnul výměnu startéru, který je pro tuto disciplínu velmi podstatný :o) Na startu tříkolek bylo veselo a došlo i na trhání a výměnu jednoho z padáků. Postiženým byl úřadující mistr světa Francouz Cicareli. Nad letišťátkem tou dobou už statečně bojovali naši. Slunce se sklonilo a začalo ztrácet sílu a poslední „stoupák“ přímo nad dráhou proplachtili a provrčeli poslední tříkolky a krosny dohromady. Soupeři si po přistání aplaudovali navzájem :o) Mezi prvními startujícími a zároveň posledním na nebi byl náš Tomáš Berka. Skvělý výkon! V tříkolkách exceloval a všechny „posvačil“ Michal Křivánek. Pro tento den získal přezdívku Kostěj Nesmrtelný :o) Španělé jsou smutní….
Návrat zpět na „naše“ letiště proběhl po vlastní ose. Dotankovali jsme stroje a letěli zpět. S dobrým pocitem, že to by pro dnešek stačilo… o:) Průměrný čas na obloze byl dnes 4 hodiny.

22.8.
Průprava z Toužimi se hodí. Proč? Ředitel závodů nás tady taky nešetří a má výdrž! Na dnešek to vypadá „jen“ na 3 disciplíny. Jenže hned ta ranní první disciplína jsou vlastně disciplíny dvě. Zadání zní: nové „kopací“ mini - maxi a rovnou napojení do navigace.První překvapení je, že mini – maxi jsou hned za sebou. To znamená, že v plné výbavě (na navigaci, s mapou a plnou nádrží) letíme mini a bez „štelování“ padáků, trimů nebo další přípravy plynule s odstupem cca 200 m vletíte do maxi. Oba koridory - řada tyčí - pro tříkolky krosny jsou vedle sebe, podél runwaye hned vedle hangáru. Marek Schulz si škrtnul v závěru maxi a bylo z toho přistání. Ničeho však nedbal, přemístil svůj stroj zpět do startovního decku a vyrazil s námi na „šneka“.
Šnek je task 8. Trať je do mapy zakreslena ve tvaru neuvěřitelného klikyháku podobného šnekovi. Piloti na trať nastupovali postupně tak, jak opouštěli technickou mini – maxi. Nebe nad okolní krajinou nabízelo zajímavý pohled na různě odstupňované skupiny pilotů vzorně, organizovaně kouřících nebo později kličkujících nad krajinou. Tahle disciplína rozhodně nenahrávala vyznavačům tzv. „vláčků“, kdy první pilot vede zbytek závodníků na rameni trati. Pikantností této disciplíny je 6 časových bran. To znamená, že musíme letět přesně, abychom se neztratili v krajině a dodrželi toleranci 250 m na každou stranu od namalované křivky a navíc letět na čas a být všude včas tak, jak jsme si před startem nadeklarovali. Při vyhodnocení zmíněné přesné navigace uprostřed polí (o přesnosti a informacích zdejších map už jsme mluvili) je tolerance na mapě 1:100 000 2,5mm!!! My však nejsme žádný Béčka :o) a daří se nám. Tedy kromě Petra Matouška. Ten si vybral svůj díl smůly a přistál po závadě na stroji na trati, pár kilometrů před letištěm. A aby té smůly nebylo málo, přistál do kukuřice. Už jste to někdy zkoušeli? Dva metry vysoký, zelený, hustý sajrat s jedinečným systémem zavlažování v podobě stojící vody. Fuj. Když ho přivezli, vypadal jako zemědělec :o)
Celou disciplínu jsme dolétali k polednímu. Né že bychom se toulali, ale celá trať měřila 90 km a při traťové rychlosti okolo 40 km/hod jsme polétali společně s ranním mini – maxi okolo 2,5 hodiny. Dobrá rozcvička :o)
A máme tu odpoledne a disciplínu č. 9 jen na 1,5 hodiny…. Zadání zní: máte k dispozici 45 minut na dolet ke kontrolnímu bodu č. 23. Kolik bodů stihnete „posbírat“ cestou k němu se počítá. Nutno je však dodržet přesně časovou bránu 45 minut. Od tohoto bodu na nás čekají další body, ale opět v časovém limitu 45 minut. Tuto disciplínu lze tedy označit jako rychlostní. Kdo je nejrychlejší, nejvíce stihne :o) A kdo je nejrychlejší? Češi! Stoupa Pavel Štěpán zmáknul 12 bodů. Bříza 11. V tříkolkách jsme vsadili na jistotu a nejlepší z nás byl František Salava s 10 body. Za to ale může Michaela Machartová, protože před startem rozvíjela větrné teorie a František se nechal ukecat… Nakonec se však vítr zcela utišil a pádili jsme jak po másle a u časových bran se pak nudili a vyčkávali. Kromě Marka Schulze. Ten zjistil, že je jeho stroj poněkud chudokrevný a chcípe. Rozhodl se pro husarský kousek. Když zjistil, že palivo „neteče“ tak jak má, začal jednou rukou pumpovat a to dělal až do cíle!! Téměř ve stejný okamžik se něco podobného stalo i Michalovi Křivánkovi. Ten byl ale blízko cílové brány a tak to s kuckáním a tlukoucím srdcem dotáhl do decku – čas/nečas. A bylo jasno. Není to o potížích strojů, ale zdejším nečistém palivu. Díky vysoké produktivitě, kdy amortizace našich strojů a těl se blíží hranici úmrtnosti a benzín a kofola teče proudem, ucpali se filtry :o) Petr Matoušek má taky radost, protože sice opět :o( sedí na trati (tentokrát vedle kukuřice :o)) ale už ví, z čeho to má…. Při této disciplíně, resp. při startu do ní ulovili naši pomocníci v čele se Zdeňkem Řezníčkem prima video. Když si jdete „jen tak“ zalétat, nemusíte řešit, že když neodstartujete (bez pomoci kohokoliv) do 3 minut, kdy bude zavřeno startovací okno, nevíte o co přicházíte :o) No posuďte sami. Ještě, že je zítra volné odpoledne.

23.8.
Vstáváme až po 8.00 hodně, snídáme dříve než létáme, došlo i na praní a jiné údržby…. včetně webových stránek. Dnešní plán zní: letět daleko :o) Říkáme tomu „úlet“. Jde o to nalít omezené množství paliva tentokrát už žádné zvýhodňování tříkolek. Všichni stejně 1,5 kg. Odstartovat a letět. Jak snadné. Jenže! Termika je poněkud ufoukaná, bezoblačná, startovní okno je otevřené od 14:30 a nikdo se do vzduchu nehrne. Tedy kromě Pavla Štěpána, který směle startuje první, zatímco Španělé jdou „ze sprchy“. Od pohledu to drncá. Letiště Leon otevírá závodníkům tzv. severovýchodní sektor od našeho letiště a nejsme tedy omezeni výškou. Namísto severního předpovídaného větru fouká „cosi“ od severovýchodu až východu. Jdeme do toho a na paměti máme slova ředitele závodů: „..tuhle disciplínu mají piloti rádi..“ a užíváme si to. Když nastoupíte do stoupáku, vypnete motor a plachtíte „na volno“ může se stát, že zapomenete, proč a kam letíte. Letěli jsme jako ptáci, krajina ubíhala…Zbytek jsme pak dovrčeli pokud možno blízko civilizaci. Všichni jsme se hezky svezli, průměr bylo 35km a přivezli historky o pomoci a nových známých z řad domorodců. Povolený prostor pro tento task byl široký a tomu odpovídal i náš rozptyl a s tím spojená osvěta „co je to motorový paragliding“. Alespoň tak jak jsem registrovali svozy. Bříza Pavel Březina a Vrána Vladimír Proček nám však skutečně ulítli. Vrána 70 km a Bříza 100 km. No to až se dozvědí soupeři, to bude něco! Tyhle disciplíny si obvykle rezervují (stejně jako termiku) pro sebe :o)

Zážitek z pěkné disciplíny zastřela bohužel zpráva o smrti jednoho ze španělských závodníků. Po dokončení disciplíny doplnil palivo a vracel se do tábora. Tak jak to původně plánovali i ostatní piloti. Podmínky se však natolik změnili, že nedoletěl...

24.8.
V plánu je volné dopoledne. Včera večer jsme společně s ostatními týmy uctili krátkou tryznou smrt španělského pilota. Polední briefing je později také odvolán a tak se sejdeme až večer.
24.8. ve 12.16 došla Kofola! :o( Skóre na vypité sudy: 3 sudy kofoly k 1,5 sudu piva. Tak to vypadá, když se sportuje :o)
záznam: výtka se strany logistika alias kuchařky Alenky: „nejíte!“ :o(
odpověď : Bodejť, když furt lítáme… :o)